Čtyřicátník Dalibor Dalibor Slezák - Druhý za Bicanem

Je druhým nejstarším fotbalistou, který kdy v nejvyšší soutěži v našich zemích nastoupil. Po legendárním Bicanovi. „On hrál ještě ve dvaačtyřiceti. Překonávat ho nebudu, i takhle mě to těší,“ usmívá se oslavenec, ikona vršovických Klokanů.

Trénuje béčko Bohemky, bude naskakovat i za první tým. V jednom mančaftu s klukama, kteří ještě nebyli na světě, když on už hrál ligu. „Díky nim nestárnu. Kabina mě nenechá. I když samozřejmě vnímám, že by to mohli být moje děti. Čtyřicítka je magické číslo, co? Ale lidi jsou dneska mladí i v osmdesáti. No, jak kdo,“ uvažuje v den narozenin.

Pořád má chuť, hecuje sebe i ostatní, bojovník, co to nikdy nevzdá. „Já měl vždycky chuť, morálku, vůli. Jsem extrémně soutěživý, a to mě drželo nahoře.“ Přizná, že se v něm perou pocity. Radost z toho, že měl to štěstí, kopat tak dlouho. „A lehký smutek, nostalgie, z toho, že něco končí.“

Skutečnost, že dnes ještě hraje, ovlivnila pauza, kterou si dal před sedmi lety. Odjel do Austrálie, živil se rukama a na fotbal ani nevzdechl. „Odpočinul jsem si psychicky a fyzicky jsem zregeneroval.“

Opustil tehdy prvoligovou kariéru i s vědomím, že už nemusí být cesty zpět, prodal auto a s přítelkyní odletěl do Sydney. „Dal jsem si roční pracovní dovolenou.“ Místo míče měl za pracovní nástroj sbíječku na stavbě. „Měl jsme vlastně dvě kariéry. Jednu do dvaatřiceti a druhou od třiatřiceti. Stihl jsem toho dost.“

20 fotbalových let aneb Milníky jeho kariéry

• První zápas?
  „Za Duklu. Byl jsem v táborském béčku a šel jsem na výpomoc pražské Dukle. Trénoval ji Ivo Viktor. Obrovský zážitek. Hrál jsem v Nitře a pak v Trnavě.“
• Oblíbený klub?
  „Nejkrásnější angažmá bylo v Liberci (pozn. 1993/94). Bohemku teď ve zralém věku vnímám jako srdeční angažmá. A jako kluk jsem fandil Baníku a byl jsem šťastný, že jsem za něj mohl později hrát.“
• Exotické angažmá?
  „Čínské Kwangdžu před deseti lety.“
• Neoblíbený hráč?
  „Hunal, s tím jsme si měli vždycky co říct...“
• Tradiční soupeř?
  „Jirka Novotný, proti tomu se špatně hrálo. S ním to byly krásné souboje. A dneska Tomáš Řepka.“
• Nejoblíbenější kouč?
  „Vlastimil Petržela v Liberci. Ten mi dal nejvíc.“
• Nejkrásnější okamžiky?
  „Postupy s Bohemkou do ligy.“
• Nejhorší okamžik?
  „Jednou mi zapadl jazyk a málem jsem se udusil. A podruhé jsem tak špatně spadl, že jsem na pár minut ochrnul. To byla panika.“

Dárek k narozeninám? Princezna Ella

Dneska oslaví čtyřicítku, ale dárek si nadělil už zkraje roku. Daliborovi a Iloně Slezákovým se narodila 5. ledna dcera Ella. K šestnáctiměsíčnímu Daliborovi přibyla druhá ratolest. „Nádhera. Myslím, že až v tomhle věku si dokážu otcovství užít, nic jsem nezmeškal,“ povídá Dalibor. Stihl prý skoro všechno. Cestoval, hrál fotbal, zkusil i zahraniční angažmá. A prožil si jako kdekdo bouřlivé mládí. „Rval jsem se, trpěl na to, že jsem měl pocit, že musím pomáhat těm slabším. Horká hlava, prudká povaha,“ bilancuje s úsměvem. Dodnes rád sleduje bojové sporty, má rád K1. „Ale už jen v televizi. Konflikty umím vyhodnotit uvnitř. Vím, co je podstatné, a co není.“ Jednou se v Liberci serval tak, že skončil v nemocnici s frakturou lebky. Dostal od trenéra Petržely pokutu 60 tisíc. „Při tehdejších platech jsem skoro rok kopal zadarmo,“ vzpomíná. Ale snad jedno jediné nestačil. Zahrát si australský fotbal, což je něco mezi fotbalem a ragby. Zamiloval si ho v Sydney. „Je to sport pro chlapy, je férovější. Fotbal jako takový je hodně o herectví, o simulacích, občas o podvůdkách. Kdybych začínal znovu, asi budu dělat australský fotbal.“