Hokejový blázen Jiří Šlégr si nedá pokoj - Už zase trénuje!

„A pak mi máma s manželkou začaly nadávat!“ řekne Šlégr vážným, tišším hlasem. „Takový dárek pod stromek jsem pro ně měl, a ony nejsou rády!“

Ale vzápětí se hlasitě rozesměje. Nad svou svéhlavostí i ušlechtilým bláznovstvím, které ovšem také může skončit špatně. „Do rizika samozřejmě jdu,“ přisvědčuje. Vždyť loni v únoru se bál, že ochrne. V zápase si skřípl v zádech nerv a skácel se bezvládně na led. Ale od svých blízkých čeká jen tichý nesouhlas, ne zákazy. „Oni vědí, že jsem blázen a musejí se s tím smířit. Já pevně věřím, že se mi nic nestane. Nemůžu přemýšlet jinak, to bych pak nemohl hrát,“ přemítá nahlas.

Od druhého týdne nového roku tak zase chodí na led coby hráč. Jako jediného v zeleném dresu jej nepřehlédnete, ale tím do očí bijící rozdíly v porovnání s ostatními končí. Když je Šlégr při cvičení na kombinaci členem obrany proti třem útočníkům, sbírá puky jeden za druhým a jakoby nic je přes půl hřiště rozehrává přesně na hokejku.

Na podzim se mu ozvala záda, vydržel jen pár zápasů, pak vzal funkci asistenta. Chodil s týmem na led, ale naplno nedělal nic tři měsíce. Přibral dvě kila, takže si teď nakládá. „Odtrénuju dopoledne s klukama, jdu do posilovny a odpoledne totéž s juniory,“ popisuje. Dává si zhruba měsíc a bude zpátky v extralize. „V olympijské přestávce máme přípravné zápasy ve Švýcarsku, ty mi napoví, jak na tom jsem. Ale třeba naskočím ještě dřív,“ zasvítí mu očka.

Brzy začne chodit do polária, které vlastní, mráz má na jeho permanentně bolavá záda blahodárné účinky. A pak si nechá píchnout další injekci do míšního kanálku. „To mi uleví od bolesti, cítím se pak daleko líp,“ chválí si poněkud drastickou kúru, kterou může podstoupit jen jednou za čtyři měsíce. Ale jinak se s doktory radit nebude. „Ti mi to zakážou, to nemá smysl,“ rozesměje se znovu.

Na podzim fanouškům i sám sobě slíbil, že se vrátí na led ještě v této sezoně. „I kdyby to mělo být na jediný zápas. Jdu do toho s tím, že chci dohrát sezonu. V každém případě vím, že je to konečná, dál už fakt hrát nebudu,“ slibuje. Ovšem kdyby jej nevolala kariéra v politice, kdo ví, jak dlouho by ještě zdraví pokoušel…

Co řekl těsně po zranění

„Záda a nohy najednou přestaly fungovat. Nohy mi vypnuly a já spadl. Bolest mě střelila do hlavy i nohou a byl jsem dole. V ten moment to byl pocit obrovského strachu. Já byl zvyklý vždy bojovat. Ale včera to byl takový strašák. Doufám, že jsem lidi nepostrašil zase tolik. Sám sebe jo. V tomhle ohledu už jde frajeřina skutečně stranou.“