»Jak to viděl Švanci«
5:00 – Jako by měl letos na kopačkách kolíky z borového dřeva, ze kterých neustále odkapává lepkavá smůla. Tolik jí v jednom roce Petr Švancara (31) snad ještě neměl. Hořkost po sestupu do druhé ligy s žižkovskou Viktorkou znásobily následné tahanice s klubem o peníze. A když po vysvobozujícím přestupu do Slovácka začal střílet góly jako na běžícím pásu, přišel tvrdý trest od disciplinární komise…
Za údajný faul na střížkovského Heidenreicha v 5. kole se autor nejhezčího gólu loňského ročníku a pořád ještě nejlepší střelec letošní soutěže rázem ocitl na dva měsíce bez práce! S týmem sice trénuje, ale během zápasů se může ukousat nudou. I proto rád přijal nabídku Nedělního Aha! a stal se jeho zvláštním zpravodajem v Liberci.
Na severu Čech, kam přijelo Slovácko válčit o body z 8. ligového kola, jsme Petru Švancarovi práci poněkud usnadnili, a tak mu při zápase stačil jen poznámkový blok a propiska. Ani jsme od hravého útočníka nevyžadovali žádný žurnalistický útvar. Spokojili jsme se s tím, jak celý zápas a atmosféru před ním vnímal a svými typickými poznámkami komentoval.
Výsledek? Ten posuďte sami v referátu o utkání s titulkem »Jak to viděl Švanci«.
»Jak to viděl Švanci«
Protože jsem pro tentokrát změnil profesi, jel jsem na zápas se svými kolegy žurnalisty ze slováckého regionu, kteří mě vyzvedli cestou v tom nejkrásnějším městě naší republiky – Brně. Za slunečného počasí jsme pokračovali směr Liberec. Samozřejmě jsme se zastavili u motorestu Melikana na 84. km dálnice směrem na Prahu, kde jsem jako vždy pro štěstí nakrmil kozičky.
V Liberci jsem si jako správný novinář vyzvedl v tiskovém středisku zápis a pět minut před začátkem byl připraven na tribuně. Ještě před tím jsem však využil svého privilegia a navštívil kabinu Slovácka, aby deník Aha! měl znovu nějakou informaci navíc. Jenže žádné žertování se nekonalo. Všichni se soustředili na to, aby to dobře dopadlo. Kluci chtěli máknout i za mě, protože rozhodnutí disciplinárky, že mi (na rozdíl od teplického Matuly) nepromine ani zápas, nás všechny zklamalo a zdravě naštvalo.
Ale bez ohledu na to, jak zápas dopadl, musím přiznat, že ještě před včerejším duelem jsem se osobně hodně bál Blažka. Cítil jsem, že jeho forma jde nahoru, a měl z něho respekt. V sestavách žádná překvapení nebyla. Slovácko má strašně moc zraněných, ale i tak musím být k jeho hře kritický. Nepředvedlo vůbec nic a Liberec se k tomuto výkonu v první půli přidal. Fotbal to byl pro diváka hrozný. A tribuny trpěly.
První gól dal Gebre Selassie hlavou a ve 40. minutě se moje obavy z Blažka potvrdily. Patičkou předal míč Keričovi a jen brankář Vašek fantastickým zákrokem zabránil navýšení skóre. Do kabiny jsem o půli radši ani nešel…
Po přestávce se fotbal zlepšil na obou stranách a ve chvíli, když se nic nedělo, přiletěl nad trávník balon. Takhle jsem ho ještě neviděl. Byl tak blízko, že fanoušci pilota v proutěném koši zdravili a on jim taky mával. Nejlepší byl pořád Blažek, který taky pečetil výsledek druhým gólem. Jako bych to nepředvídal! Však jsem taky ve VIP potkal skoro celou jeho rodinu. Ve Slovanu pracuje asi většina jeho příbuzných… Připadali mi jako Hujerovi z filmu »Marečku, podejte mi pero!«.
Ze strany Slovácka nepřišlo nic, co by stálo za zmínku, kromě výkonu Vaška. Ten zabránil minimálně dalším dvěma gólům. Musím být kritický, i když se mi to říká těžce: Z pohledu diváka, teda novináře, vyhrál Liberec naprosto zaslouženě a já ze severu Čech odjížděl hodně smutný… Už aby ta má klatba skončila!
