Vítej, Dominiku!
5:00 – Na zápas přijel s velkým předstihem, aby se stačil připravit. Nechtěl nic uspěchat, na něco zapomenout. Vždyť se do pardubické branky postavil po 20 letech. Plný očekávání, lehce nervózní, jestli se mu návrat povede. Jedním si může být jistý, fanoušci ho milují, na scéně přivítal Dominika Haška (44) ohlušující aplaus.
Na duel úvodního kola hokejové extraligy se Zlínem (skončil po uzávěrce) se těšil, i když věděl, že na něj bude upřena pozornost.
Brankářská legenda si snad ani lépe datum pro svůj návrat nemohla vybrat – 9. 9. 2009. A na dresu číslo devět. „S ním jsem v Česku vždycky chytal, až v Buffalu jsem přidal trojku (39). Věřím, že je mým šťastným,“ pravil Hašek ještě před zápasem. Prvním soutěžním po roční pauze, kdy si hokej chodil tak maximálně zahrát s herci. A to se postavil vždy do pole coby řízný obránce. Brankářskou výstroj měl schovanou v garáži...
Mnozí se ptají: Stojí mu to vůbec za to, vracet se ve čtyřiačtyřiceti? Ale ano, bez hokeje nemůže být. Jinak by se do branky tolikrát nevracel. A nevzpomínalo by se, jak mu první gól v nejvyšší soutěži dal Tomáš Netík, otec současného hráče Sparty. A v jeho prvním zápase, který odchytal celý, ho překonal Petr Leška, táta zlínského lídra. Před 28 roky.
A jen na okraj, Haškově dvojce, Martinu Růžičkovi, je 22 let. Když se narodil, »Dominator« vyhrál s Pardubicemi ligu...
I přes obrovské zkušenosti Hašek přiznal napětí. „Nervózní budu, pro mě to není obyčejný zápas,“ podotkl. „Musím si získat přízeň fanoušků výkony,“ věděl, že mu zásluhy moc nepomůžou. Minulý týden ho zlobila záda, premiéru své mise, kterou by rád završil titulem, nemohl zmeškat. Včera ji začal zákrokem po čtyřech minutách hry, když ukryl v lapačce puk, jenž se po nahození Lešky odrazil od zadního mantinelu... „Vítej, Dominiku!“
