Kdo jsem? Kovboj! (s pivem a doutníkem) Michael Schumacher, legenda, co se měla vrátit a nevrátila, povídá »o životě«

Měla to být bomba roku. Hit sezony a »kasaštych« Velké ceny Evropy ve Valencii. Michael Schumacher (40), sedminásobný mistr světa F1, po třech letech opět v kokpitu rudého Ferrari. Leč oznámený comeback se nekoná. Legendárního Němce zastavilo nedoléčené zranění krční páteře, jež utrpěl při únorové havárii na motocyklu.

Ve Valencii Schumacher je, ovšem opět jen v roli poradce italské stáje, za zraněného Massu musí zaskočit Luca Badoer. My vám ovšem nabízíme překlad exkluzivního rozhovoru »o životě«, jak jej s »Schumim« při jedné cestě jeho soukromým letadlem pořídili reportéři autosport.com.

Michaeli, sotva jste si sedl, hned jste spal. To umíte takhle na povel zabrat?
„To až v posledních letech. Před třicítkou jsem byl před každým startem letadla nějak napjatý. Teď si ale zdřímnu. Dvě tři minutky stačí, aby člověk nabral spoustu energie.“

Dělával jste to tak i před starty závodů? Nebo jste si radši dal kafe na probuzení?
„Nepiju kávu, je mi po ní těžko. Nejlíp nabíjí spánek.“

Usídlil jste se ve Švýcarsku, u Ženevského jezera. Proč právě tam?
„Při hledání místa pro budování domova jsme měli tři základní požadavky: soukromí, bezpečnost a čistota. To vše ve Švýcarsku je. Nikdo vám nenakukuje do oken, kolem cest se neválí pohozené igelitky... Jsme tu doma, ačkoli francouzsky pořád neumím.“

Co ve Švýcarsku není?
„Táta a kamarádi. To mi schází ze všeho nejvíc, ta možnost se jen tak cestou z nákupu zastavit na skok u táty.“

Ale po německých daních se vám asi nestýská, že?
(smích) „To vážně nestýská...“

Poslyšte, proč si vlastně nepilotujete letadlo sám? Proč nemáte pilotní licenci?
„To je prosté: je to nuda. Start a přistání je oukej, ale jinak nuda. Navíc často létám dlouhé trasy, takže potřebuju poměrně velké letadlo. Mělo by smysl se tísnit v úzkém kokpitu prázdného stroje? Pohodlí především...“

Ale zkoušel jste létat, ne?
„Já vyzkouším všechno, co můžu. Jakžtakž mě bavilo létat s helikoptérami, ale ani to není žádný šlágr. Daleko lepší je z letadel skákat.“

Myslíte s padákem?
„Jasně. Stát v těch otevřených dveřích je velmi intenzivní. Prvně jsem málem umřel strachy. Ale jak se člověk odrazí a letí po obloze, je to nepopsatelně krásný pocit.“

Vy rád pokoušíte osud. Chrání vás ten velký krucifix na krku?
„Ten mi daroval Jean Todt. Navrhla ho, myslím, jeho žena Michelle (herečka Yeohová – pozn.).“

Jste pověrčivý?
„Trochu ano. Třeba jsem vždy nastupoval do formule jen z levé strany. A nikdy bych nejel bez amuletu od Corinny, mé skvělé ženy.“

Stará se i o to, jak vypadáte, co berete na sebe?
„Dohlíží na to, radí mi a zabraňuje pohromám.“

Zabrání taky tomu, abyste to už tolik nepokoušel na motorkách? Kde se vlastně vzala ta fascinace silnými mašinami?
„Někdy v roce 1994 mi Willi, můj manažer, daroval první harley. S Corinnou jsme na motorkách projeli kus světa, obdivovali jsme se nádhernou přírodu. Časem jsem se ale harleyů nabažil a asi před dvěma roky jsem se ve Fioranu zkusil svézt na okruhu. Chytlo mě to.“

A tak jste přidával, přidával, až jste se téměř zabil!
„Musíte znát hranici kalkulovaného rizika. Já umím poměrně přesně jezdit na limitu. Jednou jsem ho překročil a to je pak práce pro anděle strážné. Člověk se stane bezmocnou loutkou v rukách osudu. Jako třeba v Silverstone 1999, kde mi selhaly brzdy...“

Máte sepsanou závěť?
„Pochopitelně...“

Jak Michael Schunacher řídí v běžném provozu?
„Ve Švýcarsku, pokud chcete, aby vám zůstal řidičák, je lépe být připoutaný a nebláznit. Já mám samozřejmě rád rychlost a silná auta, takže pár fotek už mi domů přišlo...“

Snesete být pouhým spolujezdcem?
„Pozor, Corinna řídí výtečně! Má praxi, jezdila i na motokáře. Zpravidla se ale snažím volant urvat pro sebe.“

Ještě chováte doma psy?
„Máme jich pět. Dva hlídací psy, německé ovčáky, na bláznění a hraní australského ovčáka a pak dva takové kříženečky z Mallorky. Corinna je člověk, který by nejradši spasil svět, zvlášť pro bezmocná zvířátka má zvláštní slabost. Takže kdykoli letíme z Mallorky domů, naše letadlo připomíná spíš Noemovu archu...“

Na mobilu máte nezvyklé zvonění, melodii z Tenkrát na Západě. Proč?
„Prostě se mi to líbí, kamarád mi to tedy někde stáhl.“

Cítíte se jako osamělý kovboj?
„Kovboj ano, to můžu. Jezdit na koni, pak si dát pivo, rozdělat oheň a zapálit si doutník. Ale osamělý? To nevím, já mám rád společnost.“

Vážně? Kdekdo by si řekl, že jste spíš samotářský...
„Jak si asi zahraju fotbal, když budu sám? Anebo karty? Jistě, v autě, na motorce, jede člověk sám. Ale chce to mít kolem sebe partu lidí, s nimiž si večer dá pivo nebo sklenku vína...“