Roman Šebrle na MS v Berlíně: TRAPAS! Deseti-výbuch
5:00 (mba, ČTK) – Trapas. Výbuch! Taková slova v souvislosti s vystoupeními desetibojaře Romana Šebrleho (34) na velkých atletických šampionátech nejspíš ještě nepadla. Leč – tentokrát na MS v Berlíně to byl trapas doslova s velkým »T«! Hotový deseti-výbuch, při němž renomé legendárního závodníka utrpělo pořádný šrám. V závodě, který měl ve své obvyklé formě s prstem v nose vyhrát, a obhájit tak zlato z Ósaky, si počínal jako nějaký začátečník! Anebo je to jinak a už vážně nastal soumrak jeho jedinečné kariéry?!
Velké plány, odvážná prohlášení, pocit formy. Falešný ovšem. Disciplínu od disciplíny se Šebrle uvrtával hlouběji a hlouběji do pochyb o vlastních schopnostech.
Rána č. 1: Pomalý sprint
„Běhám jako ďábel!“ chlubil se sám. „Dáš stovku pod jedenáct,“ burcoval ho kouč Kupka. Realita: čas 11,16. Tak pomalu za 12 let své kariéry na žádném šampionátu neběžel.
Rána č. 2: Slabá koule
Krátce před odjezdem si udělal osobní rekordy v činkárně. Bohužel… Myslel, že všechno urve jen silou, jednou dokonce minul výseč a nakonec nehodil ani 15 metrů. Vrátil se v čase o deset let zpět…
Rána č. 3: Skvělá výška
Že to nemá logiku? Bohužel má. Nad laťkou se vzchopil, jenže skákal strašně dlouho, ještě před půl desátou utrácel síly. A protože mu pořadatelé necitlivě nevyhověli s žádostí o přelosování následných běhů na 400 metrů, musel ještě před desátou zakleknout do bloků. Do cíle se doslova ploužil! Čas opět jako junior – 50,42 s! „Je to banda…,“ odplivl si. „Ostuda! Mezinárodní ostuda! Byl bych asi hodně sprostej, kdybych měl říct, co si myslím. Jestli mě chtěli odrovnat, tak se jim to povedlo,“ dštil síru.
Rána č. 4: Zamotaná hlava
Jinak, než tím, že se mu při otočce v diskařském kruhu zamotala hlava, si jeho výkon vysvětlit nelze. První ranou rozprášil hlouček fotografů, druhou se jen zajistil (46,30 m) a třetí napnul síť klece... „Mělo to být minimálně o dva metry dál,“ přiznal.
Rána č. 5: Pomatenec s tyčí
Že prý tyčku v tréninku usilovně piloval? Kdo tomu může věřit? Vypadal spíš, že tyče dlouho ani neviděl, tápal, jakou vzít do ruky a zmateně je hledal pod slunečníky. K rozhodujícím pokusům na 480 cm se ani neodrazil. Vztekle odmrštil tyč a oficiálně se odhlásil z boje o medaile. „Vůbec nevím, co se stalo, neumím si to vysvětlit,“ řekl novinářům Šebrle. Dozávodit už musel jen ze slušnosti. Závod sice skončil až po uzávěrce vydání, ale bylo jasné, že Šebrle skončí přinejlepším jako loni na olympiádě v Pekingu (6.). „Šestý, nebo desátý, to už je jedno…,“ hlesl rezignovaně.
21:58…zatímco o necelou půlhodinu později se takhle trápil na konci nejnáročnější disciplíny celého desetiboje – běhu na 400 m.
