Standa Vlček: Potřetí kapitánem ve Slavii!
5:00 (mich) – Vrátil se po roce a půl do Slavie z belgického Anderlechtu. Střelec, vůdčí osobnost, jeden ze symbolů nové Slavie. Útočník STANISLAV VLČEK (33) je očekáván s napětím. Je to comeback léta! Bude dávat góly? A půjde třeba zase před disciplinárku? Že je to scestné očekávání? Ale je to tak, se Standou se vracejí i úsměvné vzpomínky na průšvihy, které provedl. Připletl se k nim, aniž byste si o něm mohli, byť v nejmenším říct, jaký je rošťák. On, ryzí charakter, slušný člověk a pohodový parťák a srdcař.
Spoluhráči vás zvolili kapitánem. I přes ty všechny zkušenosti. Jednou vám přece pásku na rok disciplinárka odebrala, protože jste se Slavií odešli z hřiště na protest proti vedení zápasu rozhodčím.
„No jo, to bylo proti Liberci. Šli jsme celý tým, ale na disciplinárce jsme se samozřejmě potili jen já a trenér Jarolím. Ukázali jsme, že si nenecháme všechno líbit, i když jsme za to pak platili.“
Ale k tomu zvolení. Víte, kolik jste dostal hlasů?
„To nevím, ani jsem to nezjišťoval. Všichni jsme napsali jména na lístečky a já z toho vyšel jako kapitán. Zástupci jsou Jarda Černý a Marek Suchý. Já jsem ale dostal důvěru asi proto, abych to tady zase oživil (směje se).“
Je pro vás důležitá kapitánská páska?
„S páskou, nebo bez, to je jedno. Vždycky bych chtěl mužstvu dát co nejvíc, být užitečný na hřišti i v kabině. Ať ten pásek látky mám, nebo nemám.“
Neškrtí na ruce? Netlačí…?
„To ne. Občas se sveze. Ale cítím zodpovědnost. Takže trochu svazuje, jestli to takhle myslíte.“
Umíte diskutovat se sudími?
„Zvládám to. Možná někdy, když adrenalin lítá, jste v laktátu, tak člověku něco ujede. Ale rozhodčí jsou zvyklí. Vědí, že jsou tam emoce.“
Vědí, že jste slušný člověk...
„Mám už roky, něco za sebou, tak ke mně tak přistupují.“
Když jste dostal kapitánskou pásku, oddychl jste si, že máte jisté místo v sestavě?
„Tak to prr, pod trenérem Jarolímem nemá nikdo nic jisté. Ani stoletý kapitán.“
O tom se přesvědčil Erich Brabec…
„No tak to vidíte. Žádná jistota. Ale nerozpitvával bych to (směje se).“
Pokolikáté jste kapitán?
„Potřetí. A pořád jen ve Slavii. Jinde jsem ještě nakapitánoval.“
Schováváte si pásky? Jako pamětnický artefakt.
„Přiznám se, že jsem si ji ještě neschoval. A že by mohly vyprávět, některý něco pamatovaly.“
Máte pravdu, hříšné pásky, jeden průšvih za druhým.
„Ten odchod ze hřiště s Libercem, o tom jsme mluvili. Skandování po zápase v Boleslaví. Pořád mi někdo připomíná »Smrt Spartě!«. Tak doufám, že mám vybráno. A hlavně na Strahov před disciplinárku to už máme daleko. Dřív jsme jen přešli přes ulici (chechtá se. Slavia tehdy hrála ve strahovském azylu, kde má sídlo i fotbalový svaz, už rok hraje ale ve vršovickém Edenu – pozn. red.).“
Už je i nový šéf disciplinárky. Bývalý šéf Károlyi rezignoval. Nahradí ho mladý právník Golda.
„To by mě zajímalo, jestli bude mírnější. Ale co je mi vlastně do toho, když už se tam nechystám?“
Zakřičíte si ještě někdy Smrt Spartě?
„Ani v duchu. Oni fanoušci už začali skandovat něco jiného, tak je štěstí, že mě to nestrhne.“
Pásky nesbíráte. Ale máte něco, co vám bude kariéru připomínat?
„Sbírám kopačky. V poslední době. Nechal jsem si zlaté střelky, adidasky z doby, kdy mi to tam ve Slavii padalo. Umbra, ve kterých jsem vystřelil Ligu mistrů. A ještě nějaké důležité.“
A ty, ve kterých jste dal letos v únoru stý ligový gól?
„To nebyly klasické kopačky, ale turfy. Hráli jsme na zmrzlé trávě. Někde je mám, ale do sbírky jsem je ještě nezařadil.“
Měl jste si vzít míč.
„To mě nenapadlo. Ale mám dres. Fialový, krásný, bude mi připomínat jubilejní gól i krásný rok a půl v Bruselu.“
Jak dlouho kopačky schraňujete?
„Začal jsem nedávno. Jak se kariéra nachyluje, je člověk asi nostalgičtější a chce si jí kousek uchovat aspoň doma v polici.“
Zbydou i vzpomínky.
„Ale pak začnete zapomínat, a je to v háji.“
Jak se vlastně cítíte?
„Roky nectím, cítím se skvěle. Snad nějaké zkušenosti přibyly.“
A když jste se překulil přes stovku, mohlo by to tam padat snáz.
„Tak to pozor, to byste koukali, co já všechno spálím. Jako dřív. Ale je fakt, že v tomhle směru už necítím tlak.“
Co vám proletělo hlavou, když jste dal stý gól?
„Úleva? Říkal jsem si, že jsem na to vlastně ani nečekal moc dlouho. A že by mě to kdysi dávno v žácích a pak třeba v Bohemce ani nenapadlo, že se dostanu tak daleko.“
Sledujete ostatní střelce jak se blíží ke stovce?
„Budu sledovat Luďka Zelenku v Bohemce a budu mu držet palce. A samozřejmě mě zaujal osud Pavla Nedvěda. Jak mohl dát ještě stý gól v posledním zápase kariéry. A nedal. Proto si myslím, že ještě bude hrát, že si kariéru natáhne.“
