Sparťan Tomáš Sivok o tom, že zranění je jen drobná patálie a skutečné tragédie vypadají úplně jinak

Naskočil na konec sezony, dostal pozvánku do reprezentačního kempu a plný chuti si liboval: Teď to konečně rozjedu! Před týdnem si ovšem v přípravném zápase naštípl lýtkovou kost. Zase si měsíc dva nezahraje; jeho kopec smůly vyrostl až do nebes a nad tím zůstává rozum stát.

Co jste kdy komu provedl, že máte takový pech?
„Doufám, že nikomu nic (směje se). Snad už to bude dobrý. Já to neberu jako tragédii, ale pořád mi někdo podsouvá, jaká je to smůla, a to už je protivný. Horší než samotný zranění. Já jsem optimista.“

Co vám problesklo hlavou, když to křuplo?
„Myslel jsem, že mám zlomenou holenní kost, strašně v tom brnělo. Rval jsem stulpnu dolů, byl jsem v šoku. Ale doktor to prohlédl a říkal, že to bude dobrý.“

Když vy také neuhnete ze žádného souboje. Aspoň v přípravě byste se mohl šetřit.
„Přeletěl jsem hráče a natvrdo došlápl. Nekontroloval jsem pohyb. Špatná koncentrace, byli jsme po náročných trénincích, už jsem trochu pletl nohama. Ale pozor, já nikdy neuhýbám.“

Pravda, dohrával jste už s přetrhanými vazy, se zakrváceným obvazem na hlavě.
„Rány umím přijmout i rozdat. Bolest necítím, nejsem přece nějaká vanilka. Teď se dám do měsíce dohromady a valím dál.“

Čím se bavíte? Netrénujete, o berlích se špatně chodí, takže ani za zábavou moc nemůžete…
„Cvičím, chodím do posilovny a brzy mi dají chodící sádru. Tak budu šlapat na kole. Ale teď jsem se zakousl do skvělý knížky. Jmenuje se Cesta k vítězství, je o Patu Rielym, slavném trenéru baskeťáků Los Angeles Lakers, co loni vyhrál titul s Miami. V tom vidím příklady, inspiraci. Půjčil mi jí asistent trenéra Paldan.“

Když jste léčil přetrhané vazy, četl jste o osudu cyklisty Armstronga.
„To byla taky bomba. Překonal rakovinu a vyhrál sedmkrát Tour de France. Co je proti tomu moje naprasklá kost?“

Jen drobná patálie.
„No jasně. Dávno jsem život přehodnotil. Vím, co je důležitý a co ne. Mamka onemocněla rakovinou, díkybohu se z toho dostala. Bál jsem se o ni, že tady najednou nebude. Je to člověk, kterého nejvíc miluju. A to co jsem prožil, byly nejhorší dny mého života.“

Na konci sezony jste naopak dostal pozvánku na reprezentace. Sice jako náhradník, ale směl jste pobýt na mistrovství světa.
„To byla bomba. Emotivní zážitek. Kluky většinou znám, ale stejně jsem se od nich snažil všechno odkoukat a učit se. Člověk trochu vyroste, má víc sebevědomí. Ale zároveň vidí, na čem by měl zapracovat.“

Nevadilo vám, že nemůžete nastoupit?
„S tím jsem tam jel. Všímal jsem si věcí okolo sebe, atmosféry. Viděl jsem Tomáše Rosického, jak běhá s balonem, jako by mu patřil k noze. Nebo Pavel Nedvěd, v jakém zápřa-hu dokáže trénovat. To je neskutečný.“

Nebyl jste z toho vyjukaný?
„To zase ne. Ale dělali si ze mě srandičky, rýpli si, ale já se nedal. Taky jsem do nich zajížděl. A pustil jsem jim takový rap, že Méďa s Poborákem prosili, ať to vypnu. Ale Edovi Poustkovi se to líbí, tak jsem měl oporu. Kluci v Německu táhli ohromně spolu. Škoda všech zranění, mohli jít mnohem dál.“

Řekněte pár dní před zahájením ligy, co jste dělali pro to, aby byla Sparta lepší než loni?
„Trénujeme, makáme a hlavně se dáváme psychicky dohromady. I jako tým. Nikdo neodchází, což nám může pomoct. Zpátky je Tomáš Jun, který umí dát góly, i když se nedaří. Bude to dobrý, škoda jen, že nestihnu začátek ligy.“

Odčiníte ostudu z posledního ročníku?
„Hrajeme přece nejen za Spartu, ale také za sebe, za další angažmá, Tak to snad každý chápe, ne? Určitě máme co napravovat.“

Trénink: O berlích do IV. patra!

PRAHA - O berlích skáče jako čiperka, ostatně trénoval to už před půl rokem, kdy se dával dohromady ze zranění křížových vazů. „Beru to jako posilování rukou a vůbec celého vršku. Docela jsem si to oblíbil,“ povídá sparťanský záložník Tomáš Sivok.
V džínových kraťasech, čepici kšiltem dozadu a volném triku v sobě nezapře rapera. Rozpovídá se o borci ze Slovenska jménem Rytmus, živě gestikuluje, zranění mu neubralo na náladě. „Bůh moje kroky vede po určité cestě. A pro mě je to právě boží zkouška,“ vypráví. Je věřící a netají se tím. Také miluje show, život, ale teď musel zpomalit. „To je pravda, nesměl jsem týden řídit. Tak mě vozili. Ale teď mi dají chodící sádru, tak se těším, až se svezu.“ Na Spartě odpočívá luxusní bavorák, jeho miláček.
Horší to má ale doma. Bydlí v činžáku bez výtahu, ve čtvrtém patře. Denně několikrát šplhá nahoru a dolů. „Makám nahoru co nejrychleji a beru to jako trénink. Tam se svalím, Miška (pozn. přítelkyně Michaela) mi obalí nohu igelitem a dám sprchu. Pohoda. Už to mám naučený, posiluju.“ Mezitím zobe tablety vápníku, protože magnetická léčba, již podstupuje pro rychlejší srůstání, jej z organismu ubírá. Ve sprše se mu jednou rozjely berle do stran, to byl mazec. Ale ustál to, asi si na něj vzpomněl nějaký slávista, jimž ve svých výrocích nedá pokoj. „Slyšel jsem, že mi někdo zranění i přál. Ale já to nekoušu, ať si každý plácá. Vidím to tak na měsíc a budu valit dál. Akorát mi uteče začátek sezony a reprezentace. To mě mrzí,“ uzavírá přičinlivý pacient. Liga tak zkrátka začne bez jedné z největších hvězd.

Autor: (mich)
Foto Aha!: Denisa Hamerníková, sport–pics.cz