Nový trenér Žižkova Vlastimil Petržela exkluzivně pro Aha! Vím, že na mě nakydají špínu!

Musel se z hříchu vykoupit léčbou ze závislosti na hazardu a vražedných antidepresivech v Bohnicích. Tam si prošel jednou uličkou hanby. Teď dostal místo trenéra na Žižkově a čeká ho druhá. Mezi lidmi z českého fotbalu prolezlého nenávistí, intrikami a zlobou...

„Už jsem slyšela, že Vlasta zase hraje. Je to blbost, já bych na něm poznala už jen kdyby ho to napadlo! Někteří lidé jsou neskutečně zlí,“ pronesla v kavárně Petrželova exmanželka a stále milující družka Zuzana Kratochvílová. Kouč se jen usmál: „Nehraju.“

Zlí už na vás čekají, trenére. Umíte si představit situaci, že někoho válcujete na hřišti 3:0 a vzteklý kouč soupeře na vás vyrazí s urážkami kvůli vaší minulosti?
„Počítám s tím, že někdo vystartuje. Nedělám si iluze, protože vztahy mezi trenéry u nás jsou hodně špatné. Na málo míst je nás moc a v boji o posty a peníze se používají strašné věci. Dovedu si představit, co se asi dělo za mými zády, když jsem jednal se Žižkovem.“

Hm, pomluvy, telefonáty plné špíny. Vy tohle neděláte?
„Podívejte se, mohl jsem zkusit jít do Liberce, vždyť s majitelem Slovanu panem Karlem se moc dobře známe. Ale je tam Láďa Škorpil. Copak bych mu to mohl udělat? On a taky Franta Komňacký v Jablonci; to jsou slušní chlapi.“

Žižkovský majitel Vinš vám dal přednost před jinými, kteří za sebou nemají ruletu a Bohnice. Mluvili jste o tom?
„Samozřejmě. A doplnili jsme do smlouvy klauzuli, že pokud budu mít znovu nějaký problém, tak odejdu. Okamžitě a bez finanční náhrady. Souhlasil jsem, je to logické.“

Vraťme se na lavičku. Blbečku, debile. To jsou mezi trenéry ještě ty slušné nadávky...
„Jo, viděl jsem po návratu z Bohnic spoustu zápasů, třeba i pět za víkend, a slyšel, co se tam děje. Prostě žádná kolegialita nexistuje. Hlavně ti mladší jdou přes mrtvoly.“

Jak budete reagovat?
(„To jsem zvědavá, co odpovíš?“ mrkne na svého Vlastu Zuzana).
„Jsem absolutně připravený nereagovat. Vůbec nereagovat.“

A co hráči? Až vkročíte na Žižkově do kabiny, představíte se slovy – já jsem ten, který...?
„Ale vůbec ne. Podívejte se, nikomu jsem neublížil, nikoho jsem nezabil. Ublížil jsem jen sám sobě. Pokud s tím někdo z hráčů bude mít problém, tak já si ho vyřeším. Co si budeme povídat. Fotbalisté všude na světě sázejí a hrají třeba automaty. Ti moji teď budou mít smůlu. Já už nekouřím, nepiju a nehraju ani karty.“

Možná, že jste se mohl českým poměrům vyhnout a znovu odejít do ciziny. Bylo tam Rusko, Austrálie, Emiráty. Opět úplně jiné peníze než tady...
„Nechtěl jsem někde něco zachraňovat a jít někam do Číny. Ani za milion petrodolarů bych nešel do Dubaje. Ti šejkové jsou totiž hrozně náladoví. Znám je a obdivuji Ivana Haška, že tam vydržel rok a půl a vyhrál ligu. Chtěl jsem být tady, kde mám Zuzu, kočky a pejsky. Jsem rád, že mi Žižkov dal šanci.“

Během necelého roku jste prožil víc než leckdo za celý život. Ještě v lednu jste byl v Bohnicích a vyřízený. Teď máte tříletou smlouvu v kapse a už jste zase ve fotbale. Vám musí být hrozně fajn, že?
„Přiznávám, že ze začátku jsem se bál chodit mezi lidi do vipek na stadionech, ale pak mne to přešlo. Už jsem v pohodě. Bylo to všechno strašně hektické a teď si připadám jako vyfouknutý balon. Když jsme s Vinšem podepsali definitivní verzi smlouvy, byl jsem z toho vážně paf. Ani ten doutník jsem si nezapálil. Jen Zuza si dala dvojku vína. A pak usnula a ani nevěděla, že jsem jí dal pusu na dobrou noc…“ (usmívá se na ženu, která ho navzdory všemu, co prováděl, neopustila).

Foto Aha! – Daniel Černovský