Jaromír Jágr: Chci to vyhrát!

Ještě nekončím! Přece nebudu ležet na kanapi a tloustnout...

Že je to trestuhodné rouhání? Klidně se o tom s vámi pobaví, má jasno. Stejně jako v tom, že letos do Švýcarska přijel vyhrát.

Hrajete roky, připouštíte si ještě vůbec nervozitu? Chybí pár hodin do čtvrtfinále.
„Ani ne. Normální zápas, nebylo by rozumný to brát jinak. Podstatný je cíl. A my máme jasný cíl.“

Pochopitelně vyhrát.
„Jasně. A ne jenom čtvrtfinále. Všechno. Ještě další dva zápasy. To chcete vždycky, ale je dobrý vědět, jestli na to máte, nebo ne. A my na to teď máme.“

Na který zápas se Švédy nejraději vzpomínáte?
„Na ten na Světovém poháru před pěti lety. Byl rozhodnutý po první třetině (skončila 2:0 a celý zápas pak 6:1, pozn. redakce).“

Snadná práce...
„Já vím, pro diváky to není zajímavý, nejraději by viděli prodloužení a penalty. Ale pro nás jsou ideální zápasy jako teď proti Slovákům (4:0 po první třetině, konec 8.0). Žádný nervy.“

Na začátku turnaje jste říkal, že vám po střevních potížích chybí síla. Už ji máte zpět?
„Ještě ne. Nemám dobrou střelu. Bruslařsky se cítím dobře, ale jako střelec ne.“

Jak se cítíte celkově?
„Jako když mi bylo sedmnáct, osmnáct. Mám pořád z hokeje stejnou radost.“

Dvacet let vám to nadšení vydrželo?
„Ne, ne, měl jsem období, kdy jsem byl unavenej, otrávenej. Ale už je nemám.“

Připouštíte si konec?
„To vůbec ne.“

Do kolika let vůbec můžete hrát? Do pětačtyřiceti?
„Co já vím? Vezměte si Cheliose. Je mu sedmačtyřicet, pořád válí a přitom ten frajer nikdy nedodržoval žádnou životosprávu! Já ji dodržuju. Ale tím nechci říct, že vydržím ještě dýl (směje se).“

Vrátíte se na Kladno?
„Určitě. Tady jde stejně jenom o zdraví, musím to zaklepat.“

Zahrajete si ještě proti Dominiku Haškovi? Třeba za pět let?
„Kolik mu je? Čtyřiačtyřicet? Vy se tomu možná smějete, ale já si myslím, že bude nejlepší brankář. Když ne tuhle sezonu, tak příští. Když se nezraní. A já myslím, že on bude ještě chytat, až já skončím.“

Představíte si, že se vrátíte po roční přestávce k hokeji jako on?
„To vůbec, to už bych nemohl hrát. Ztratíš rok, ztratíš svaly. Prostě všechno. Ledaže bych ten rok trénoval, dřel a připravoval se, až se vrátím. Ale to je blbost, co? Lepší je hrát, co to jde.“

Jaké to bude, až skončíte?
„To si nechci představit. Chci hrát. Co bych dělal? Můžu dělat trenéra, anebo jen tak ležet? Za rok zjistím, že jsem tlustej, nebudu se moct na sebe dívat do zrcadla, bude mi trapně jít na ulici. Ne, ne, baví mě hrát.“

Prozradíte své cviky? Jak se připravujete?
„To neřeknu nikomu. Ty si vezmu s sebou do hrobu (směje se). Co chcete vědět dál? Jak budeme hrát?“

Jasně, jaký bude výsledek?
„Měli bychom udělat tlak na sázkové kanceláře, drží kurzy při zemi. Zkuste to nějak vyhecovat. Sázkovky by měly dát větší kurzy, aby se lidi ještě víc zajímali o hokej. Aby je bavilo všechno okolo hokeje.“

Aby je to bavilo jako vás?
„Přesně tak. Já se bavím skvěle.“

Co řekl o...

O Rusku
„Je to zvláštní, ale Rusko mi připadá svobodnější. Uděláš chybu, ale vždycky se to dá nějak napravit. Dostanete další šanci. Zastaví vás policajti kvůli vysoké rychlosti a nesleze se jich tam deset jako v Americe a nezatknou vás. Když budete milý, dá se to lidsky vyřešit. Tohle jednání mám rád.“

O kamarádech
„Jednoho mám v Rusku. Když jsem tam hrál před pěti lety, potkal jsem chudého člověka a oblíbil si ho. Měl dobré srdce, nebyl pro mě problém platit za něj. Když jsem se do Omsku vrátil, zjistil jsem, že ohromně zbohatl. Říkal mi: ty jsi mi pomohl, já pro tebe udělám cokoliv. V Americe jsem nikoho takového nepotkal.“

O trenéru Růžičkovi
„Pokud je nervózní, tak to hráčům nedává najevo. Uklidňuje je. V tom je jako Ivan Hlinka. Nedělá z ničeho vědu. I proto třeba řekne gólmanům jen tak mezi řečí, který z nich bude chytat. Na chodbě. A teď si vemte, kdyby ho nepotkal. Ještě že šel Kuba Štěpánek okolo.“

O návratu do NHL
„NHL mě neláká, jsem v Rusku spokojenej. Chovají se tam ke mně výborně. Ale člověk neví, co se stane za rok. Když v Americe řeknou, že bych se měl vrátit, je to svým způsobem i zdvořilost a diplomacie. Nemyslím si, že bych tam chyběl. Ale myslím, že bych tu ligu mohl v pohodě ještě hrát.“

O holení
„Jsem línej se holit, to určitě. Že je to zvyk v play off jsem nikdy nebral. Ani teď ne, jsem vážně jen línej. Ale měnit to už nebudu, už to vydržím. Až to skončí, zajdu k holiči.“

O výchově dětí
„Těžko říct, jak to budu dělat. Děti nemám. Asi je nebudu k ničemu nutit, ale navlíknu to tak, aby samy pochopily, že je pro ně nejlepší udělat to a to. Vyvinu psychický, diplomatický tlak. Jako moji rodiče. Asi to ale nebude snadný.“