Jaroslav Hlinka - Průvodce! Návraty českého útočníka na známá místa v Klotenu
KLOTEN – Pokud by česká výprava hokejistů potřebovala průvodce po Klotenu, jednom ze dvou měst, v nichž se hraje světový šampionát, mohla by sáhnout do vlastních zdrojů. Útočník Jaroslav Hlinka (32) hrával za místní Flyers tři sezony a curyšské předměstí zná jako své boty. S deníkem Aha! v patách se vrátil na známá místa.
Pokud by česká výprava hokejistů potřebovala průvodce po Klotenu, jednom ze dvou měst, v nichž se hraje světový šampionát, mohla by sáhnout do vlastních zdrojů. Útočník Jaroslav Hlinka (32) hrával za místní Flyers tři sezony a curyšské předměstí zná jako své boty. S deníkem Aha! v patách se vrátil na známá místa.
„Hrozně rád na ty roky vzpomínám. Nebránil bych se návratu,“ přiznal Hlinka hned v prvním momentu, kdy jsme ho vyzvedávali v hotelu Hilton. Usedl na přední sedadlo vozu a coby zkušený navigátor se jal ukazovat, kam chodili s týmem posedět, kde bydlel a kam si chodil s dcerou Nikolkou a ratolestmi finského spoluhráče Kimmo Rintanena hrát.
„Sem jsme chodili posedět do baru,“ zastavil auto před The Londoner Pub na hlavní třídě. „Tohle byla jedna z mála hospod, kde se dalo zůstat dýl,“ prohlásil. Když vešel dovnitř, čtveřici štamgastů se zdál povědomý. „Nejsi hokejista?“ ptal se jeden. „Hrával jsem za Kloten,“ odvětil český reprezentant. „Jak se jmenuješ?“ zazněl další dotaz. „Jaroslav Hlinka.“ Chlapům se rozsvítilo, hned se ptali, kdy Češi hrají zápas.
Po chvilce se rozloučil, jelo se k místům, kde bydlel. „V Klotenu jsme měli všechno do tří minut autem. K doktorovi, na nákup, do haly. Tady zastavte, snad to nikomu nebude vadit.“ Nebyl si jistý. Věděl, že Švýcaři hlídají přestupky pečlivěji než policie. Zastavili jsme na privátním parkovišti... „Stávalo se, že jsem zastavil a za deset minut už mi dali policajti pokutu. Hodní sousedé je zavolali, stoupnul jsem si na něčí místo,“ vyprávěl cestou k baráku v lesní čtvrti.
„Tak tady jsme bydleli,“ ukazoval na okna v přízemí. „Skvělé místo v přírodě, jen si člověk musel zvyknout na letadla,“ označil největší problém. Hluk letadel je v Klotenu všudypřítomný. „Po nějakém čase mi to nevadilo, naštěstí jsme trošku stranou koridoru,“ přeřvával Hlinka letadlo, které si to svištělo nad domem. „Když jsme grilovali u jednoho kamaráda, pak jsme se tak dvě minuty vůbec neslyšeli,“ smál se průvodce Klotenem. Pomalu jsme se vraceli do hotelu, netrvalo to ani hodinu. „Vždyť jsem říkal, že je Kloten malý,“ loučil se Jaroslav Hlinka.
