Den s... Michaelem Frolíkem: Poprvé v nároďáku!

Těší se na knedlíky, ale musí si počkat – až po mistrovství...

Ani ho spolunocležník Rostislav Olesz nemusel štípnout, bylo to tak, pro mladého Kladeňáka byl pátek prvním ostrým dnem v české reprezentaci.

„Vstával jsem před devátou, spal jsem asi devět hodin. Ve čtvrtek jsem byl unavený, při večeři mi padaly oči. Srovnat se s časovým posunem po příletu z Ameriky mi vždycky chvíli trvá,“ vyprávěl šestý muž bodování nováčků zámořské NHL (21+24). Na snídani se vyloženě těšil. „Užil jsem si ji, na Floridě taková není. Před zápasem snídám jen něco malého, třeba vajíčka s trochou pečiva, banán, teď jsem neodolal šunčičce se sýrem a rohlíkem. Tohle mi chybělo,“ rozplýval se nejmladší člen týmu.

Po snídani byl čas vyrazit ze Sychrova do Liberce, v 11 hodin začínal jeho první trénink s nároďákem. Obyčejně se jezdí z hotelu k hale autobusem, jenže tady mají někteří hráči svá auta. A kdo by odolal svezení v upraveném subaru impreza spoluhráče z Floridy Rostislava Olesze? Michael určitě ne. „Je to něco neuvěřitelnýho, jak si to vylepšil. Je to zážitek v tom jet, ale na delší cestu to asi není moc pohodlný, drncá. Už to má asi rok a půl, takže mu věřím, nebojím se s ním jezdit.“ Cesta do Liberce zabrala jen pár minut, před desátou už byl v kabině.

„Připravuju se stejně jako v Americe. Přijdu do kabiny, udělám si hokejky, strečink. A pak mám takovou běhací rozcvičku,“ prozradil Frolík. Přiznal, že velkou péči věnuje hokejkám, má s nimi prý neustálé problémy. „Každý jsou jiný. Mám jich hodně, pořád zkouším, která je nejlepší. Během tréninku je neustále měním.“

11.00, první trénink byl trošku komplikovaný, liberecká aréna se nedala naplno rozsvítit, hokejisté jezdili v pološeru. „Hřiště je větší, led je jinej, měkčí, takže jsem se lehce bořil,“ postěžoval si mladík. „Ale to vyladíme,“ věřil. Dlouhý čas strávil v rozhovorech s novináři, však jej také přišel už převlečený Olesz popohnat. Chystali se do města na oběd, azyl našli v Potrefené huse v centru Liberce.

„Ještě to musím se stravou pár dní, možná pár týdnů vydržet, než tam zalomím nějaké ty knedlíky,“ rozesmál se Frolík. „Takže si dávám spíš rýži s kuřecím masem, nebo můžu hovězí, takže nějaký ten steak,“ dodal. Na odpoledne plánoval odpočinek, telefonáty s rodiči a přítelkyní. „Půjdu brzy do postele, před zápasem jsem zvyklý spát tak devět deset hodin,“ tvrdil. Čekal ho premiérový duel po boků hráčů, které vídával v televizi.

Bejby Jágr

LIBEREC – Je z Kladna jako Jágr, zpod přilby mu koukají dlouhé vlasy, jako Jágrovi, když začínal v NHL, a na zádech nosí »67«, tedy jen o jedno číslo méně, než Jágr. Takhle se psalo před pár týdny o Michaelu Frolíkovi v zámoří. „Říkali, jestli jsem prý Bejby Jagr. Tak jsem se nechal trošku ostříhat,“ směje se reprezentační novic. „Já přece nejsem žádnej Jágr, to musí každý vidět. Jágr je jenom jeden, to se nedá porovnávat. On je velikej, silnej, je úplně jinde než já,“ tvrdí útočník Floridy Panthers. „Říkám všem, že se s ním nemohu srovnávat.“ Teď bude na srovnání dostatek času, oba jsou v jednom týmu, v českém nároďáku. Sedmatřicetiletý Jágr a jedenadvacetiletý benjamínek. „Je super s ním sedět v jedné kabině, sledovat ho. Budu se snažit přinaučit se od něj některé věci, hlavně na ledě,“ přeje si Frolík.