Tomáš Polách si před operací lebky holil sám hlavu a zkoušel experimentovat - Byl jsem jako Mohykán

Jako válečného veterána s ovázanou hlavou si ho manželka v pátek odpoledne dovezla z nemocnice domů. Zalehl do peřin a spal tvrdě čtyři hodiny. Pak se brněnský fotbalový špílmachr TOMÁŠ POLÁCH (32) rozpovídal o svém zranění z minulého týdne. V zápase Tipsport zimní ligy mu kladenský Šisler prorazil v souboji loktem lebku. Operace byla nutná.

Jak se cítíte?
„Už líp, protože jsem se konečně mohl prospat. A hlavně doma, ve své posteli.“

V nemocnici se spí špatně?
„V nemocnici v Bohunicích jsem měl tu nejlepší péči, skvělé doktory, hezké sestřičky, ale domácí postel vám nikde nenahradí. To přece ví každý.“

Nemohl jste spát?
„Převaloval jsem se. Tak jsem se chodil dívat z okna na noční Brno. Sedl jsem si na chodbě v sedmnáctém patře a koukal na světélkující město.“

Povězte něco o operaci…
„Byl jsem v celkové anestezi, tak jen vím, že snad trvala dvě hodiny a že mi lebku lékaři zpevnili titanovou síťkou.“

Jak vám bylo po operaci?
„Tak to si moc nevzpomínám. Lekly se mě naše děti, protože jsem byl napuchlý, z hlavy mi trčely drény. A ani jsem nemohl otevřít oči, jak jsem byl dobitý.“

Vyholili vám hlavu?
„Tu jsem si musel oholit sám. Celou. Drbal jsem tu moji bujnou kštici strojkem v koupelně. Pak mi došly baterky a musel jsem je hodit na nabíječku. Zkusil jsem si taky udělat číro a vypadal jsem jako Mohykán. Možná to tak budu nosit (chechtá se). Vyblbnul jsem se.“

Jak to vypadá s návratem?
„Říkají tři měsíce, ale to jsou asi ty nejopatrnější prognózy. Záleží i na mně, jak se budu cítit. Za pět týdnů bych ale mohl zlehka trénovat.“

Budete hlavičkovat bez obav?
„Nejsem bůhvíjaký hlavičkář, není to můj styl hry, takže v tom problém nebude. Spíš v soubojích, lokty, hlava soupeře, v tom bych mohl mít zkraje trochu respektu, ale to se musí rychle odbourat.“

Třeba vám dají helmu jako Petru Čechovi.
„To by bylo hodně zajímavý. Tankista na hřišti? Asi ne. To bych pak vážně nemohl hlavičkovat.“

Polách: Měl jsem díru v hlavě

Když mu po tom souboji prasklo v hlavě, okamžitě si sáhl na čelo. „I přes rukavici jsem cítil, že mám v hlavě díru. Podle lékařské zprávy to bylo osm milimetrů pod povrch. Ale za chvíli to nateklo a naopak se mi tam udělala boule,“ vypráví Tomáš Polách. Stalo se mu to v Praze na zimním turnaji.

V nemocnici na Vinohradech po něm po vyšetření chtěli třicet korun regulačního poplatku. Jak tam stál v kopačkách, zpoceném dresu a stulpnách, měl hned odpověď. „Říkal jsem sestřičce, že vždycky je nosím, ale tentokrát, jako na potvoru, jsem si je nevzal.“ Nejdřív to nepochopila, až pak jí došlo, že trenýrky na fotbal nejsou opatřeny kapsičkou na mince. „Příště ať je máte,“ opáčila naoko komisně.

Když ho převezli do Brna a rozhodlo se o operaci, mohl si prohlédnout snímek z rentgenu. „Fuj, byly tam zřetelně vidět oční důlky a nad nimi uprostřed byla nějaká třetí díra.“ Vpáčená kost sice nenarušila mozek, ale operace byla nutná, aby při dalším kontaktu nepraskla lebka ještě víc.

Teď bude mít Tomáš spoustu času na rodinu. Možná všichni vyrazí do Liverpoolu na fotbal. Děti Tomáš a Michalka i manželka Dagmar, všichni jsou zvědaví na atmosféru Premier League. „Když to jen trochu vyjde, rádi bych tam zaletěli. Ale už se vidím, jak se rám na letišti splaší, celníci mi budou jezdit detektorem kolem hlavy a bude mi to pískat u čela,“ uzavřel zvesela Tomáš Polách.