Rvačka u Belaidů

Fotbalové derby pražských »S«má pro bratrskou dvojici poprvé pikantní příchuť

Zatímco ten první vyběhne na trávník, druhý se pohodlně usadí v hledišti. Tijani má letos formu jako zvon, už nastřílel šest gólů, táhne tým sešívaných. Mladíček Aimen na svoji šanci ještě čeká. Je v kádru sparťanského béčka. „Mám rád Spartu, ale budu držet palce i bráchovi. Potají, aby nikdo nevěděl,“ chechtá se vytáhlý kluk. „Ne, ne, ty budeš fandit Slavii,“ nařizuje se smíchem Tijani. „Ne, fandím Spartě a budu si přát, aby se ti dařilo. Ale jen tobě, to ti musí stačit,“ staví se na zadní nezvedený sourozenec.

Když se mají chytit pod krkem na důkaz klubové nevraživosti, moc jim to nejde. „My se nepereme, jsme přece bráchové,“ opáčí Tijani. „Hlavně jsem o hlavu větší, nemělo by to smysl,“ rýpne si zase benjamínek. Pošťuchují se vážně jen decentně. Přejí jeden druhému to nejlepší, Tijani by si snad oblíbil i Spartu, úhlavního rivala. „Tak to zase ne. To bych musel spadnout na hlavu. Bráchovi fandím, ale to je všechno. Ale on stejně nehraje, tak jsem v klidu,“ uchichtne se Tijani.

Když vstřelí Tijani gól, sáhne bezděky na slávistickou hvězdu. Je šťastný, že mu dal klub šanci. „Mám Slavii rád. Do Sparty bych už jít nemohl.“ Loni přišel z Interu Milán, ale v tamní konkurenci se neprosadil. „Trvalo mi to i ve Slavii. To mě ale musel nejdřív trenér Jarolím posaditna zadek. Zasloužil jsem si to,“ uznává. Byl líný až běda, po pár zápasech si myslel, že má místo jisté. U Jarolíma ale tvrdě narazil. Za ten rok v české lize si ovšem stihl udělat i jméno v tuniském nároďáku. „Bráchovi držím palce. Hrál Ligu mistrů, v rodině je jednička, všichni ho děsně uctíváme,“ směje se Aimen.

Dnes dorazí do Prahy rodiče. Z Paříže přijedou speciálně kvůli derby. Samozřejmě je zajímá, jak si vede »tý džej«, tak se totiž jejich synovi v kabině Slavie říká. Jsou jeho velkými fanoušky. „Už se těšíme, že zase budeme pohromadě,“ říkají oba kluci. Po derby se půjde na večeři a bude o čem povídat. „Už jsme se dlouho neviděli. Rodiče chtějí vidět, jak se máme.“

Oba fotbalisté bydlí v bytě na vltavském nábřeží. Rádi courají centrem, chodí po Pařížské ulici, okukují výlohy i slečny prodavačky. „Dobry den, ahoj,“ hlaholí Tijani na sympatickou dívku za pultem jednoho z obchodů. „Praha je krásná. Vždycky jsem si myslel, že nemůže být hezčí město než Paříž. A Praha je skoro stejně krásná,“ rozplývá se Tijani. „Mám dojem, že se ti víc líbí holky v tomhle městě, ne?“ uslyší hned od pohotového bratra. Oba se smějí. „Tady si nejde nevšímat. Lidi jsou tu fajn a holky zvlášť,“ musí uznat Tijani. „Ale teď je na prvním místě derby!“ upozorní a končí debatu.