Desetibojař Šebrle - NA KOLENOU!

Atletický král ROMAN ŠEBRLE (33) padl poražen na kolena. Nejenže v Pekingu neobhájil olympijské prvenství v desetiboji, dokonce chabým součtem 8241 bodů nedosáhl ani na medaili. Musel překousnout prohru hned s pěticí soupeřů! Zlatému Američanu Clayovi (8791 bodů) salutoval z uctivého odstupu 550 bodů a i bronzový Kubánec Suarez, dosud takřka neznámý závodník, mu nadělil 286 bodů!

Nebyl to na Šebrleho pěkný pohled. Ani při závodě, natož v cíli. Po dva dny soutěžení byl pouhou karikaturou nezdolného českého lva lačného po vítězství. „Bez formy se prostě závodit nedá…,“ hlesl. „Měl jsem snad dvěstěkilový nohy! Každou disciplínu jsem čekal, kdy se stane ten zázrak a začne mi to jít. Ale ony se zázraky nedějí...“

Přinejmenším se nedějí každý den, protože čtvrteční triumf oštěpařky Špotákové v minutě dvanácté atletickým zázrakem byl…

Na holičkách ponechaný Šebrle se tak potácel po ploše, zlomený a odevzdaný, smířený s osudem. Když hodil oštěpem, ve své jindy výstavní disciplíně, sotva 60 metrů, neodputil si jízlivý úškleb: „Hmm, paráda…“ Gesto jasné kapitulace! „Ale o medaili nemohla být řeč vlastně už od překážek. Pořád jsem si sice říkal: Kurňa, pojď, hoď něco, skoč a ono se to nějak vyvrbí. Jenže to nešlo...,“ máchl rukou.

Svůj kalich hořkosti si vypil do dna v závěrečném běhu. Po přechozené bronchitidě jej v cíli sejmul záchvat kašle! Museli ho křísit, dokonce mu nesli kyslík a nosítka! „Nechte mě se vykašlat,“ odmítl odvoz a odplazil se pod tribunku dokonat agónii.

Sedm osm minut se dávil, až pak byl schopen vstát a sportovně pozvednout nad hlavu ruku svého nástupce – Bryana Claye. „Na čtyři roky je olympijská koruna jeho. Je to správný šampion,“ pronesl po pasování.

Vědět to předem zůstal bych doma!

Už má doma 17 medailí, letos však žádnou nepřidal. Ani na halovém MS ve Valencii, kde si zranil stehno, ani na olympiádě v Pekingu. Roman Šebrle navíc mezi těmi událostmi vidí souvislost.

Proč to nevyšlo?
„Tenhle závod jsem prohrál už ve Valencii. Ještě by se dalo připravit, ale to bych se nesměl narvat podruhý a ve finále i potřetí! Prostě podělaná sezona!“

To třetí zranění jste tajil?
„Říkal jsem, že to byla jen křeč. Ale ještě po týdnu jsem nemohl vůbec běhat...“

Věděl jste tedy předem, že to nepůjde?
„To ne, to bych zůstal doma! Absolutně mě nenapadlo, že tady budu závodit hůř, než jsem doma trénoval. To je neskutečný…“

Pět důvodů Šebrlova úpadku

1. VĚK:
   Ten, bohužel, nezastaví. Už nikdy nebude tak rychlý jako v roce 2001, jeho sprinterské výkony jsou ovšem v posledních letech katastrofální.
2. ZDRAVÍ:
   Celou kariéru se těšil poměrně pevnému zdraví, a z toho daru znamenitě těžil. Dnes se bojí pořádně rozběhnout, aby si nenatrhl sval...
3. PŘETÍŽENOST:
   Dost nerozumně si na olympijský rok naplánoval dostavbu svého sportovního centra. V jednáních a zařizováních utopil spoustu energie.
4. TRENÉR:
   Kolik už jen zvyk a stereotyp zahubil manželství? Podobně vyhaslý může být i vztah s koučem Kupkou. Změna by mu mohla dát impulz.
5. MOTIVACE:
   Ať si kdo chce, co chce říká, kdo už jednou vybojoval úplně vše, co mohl, nikdy už se nepožene dál s takovou lačností.