Takhle bolí olympiáda

15. srpna 2008 • 02:00

PEKING – Věřte, nebolí jen porážky. Pády, srážky, fauly, zranění, krev, konec iluzím a zmarněné roky tréninku. I taková umí být olympiáda. Nejen bolestná, ale i bolestivá, zraňující.

Drama v gymnastické aréně, Japonec jako kamikaze sletěl z kruhů

Slabší nátury omdlévají: Vykloubený loket, pád na hlavu, tvrdé rány, krev...

Když snahu zhatí chybné šlápnutí, smýknutí ruky, špatný záběr pádlem, nebo činka, kterou tisíckrát zvedli nad hlavu a ona najednou vyhrála ten věčný souboj.

Peking je i městem mučivé bolesti a trýzně. Slabším náturám se obrací žaludek naruby, když vidí záběry ze soutěže vzpěračů.

Maďar Janos Baranyai (24) si ve středu vykloubil pravý loket. Málem se mu rozlomil kloub, když se pokoušel zvednout 148kg těžkou činku. „Zlomeného nic nemám. Loket se podařilo nasadit zpátky,“ svěřil se jen vzpěrač. Měl nepřirozeně vytočenou ruku, kloub mu trčel pod kůží jako obrovská boule.

Osmnáct tisíc diváků v gymnastické hale včera zatajilo dech, když se Japonec Hiroyuki Tomita (27) z kruhů zřítil k zemi jako balvan. Chvíli se nehýbal. Pak to z tribun ulehčením zašumělo, gymnasta, jako by byl z gumy a necítil bolest, se zvedl. „Mrzí to. Ne, nic mě nebolí. Nejsem ani zraněný,“ prohlásil stručně po skončení více-boje. Napadne vás jen: kamikaze. Sklouzla mu levá ruka při náročné sestavě na kruzích, sletěl z výšky tří metrů. Naštěstí na koberec. Ale stálo ho to medaili. Skončil čtvrtý. On, mistr světa a olympijský šampion ve víceboji družstev z Atén 2004. „Měl jsem jiné představy,“ uzavřel lakonicky ten hrdý samuraj. V Pekingu dosáhl »jen« na stříbro v družstvech.