Už máme dvě zlaté: Štěstí, co je štěstí? Česká muška zlatá!

Kateřina Emmons a David Kostelecký a rozstříleli zbytek světa

V Aténách 2004 se zlatem třpytil pouze úspěch desetibojaře Šebrleho. Tak raketový vstup Čechů navíc žádná olympiáda nepamatuje!

Fantazie! Víkend z říše snů! Titulní stránky nedělního olympijského vydání deníku China Daily zdobila fotka sladkého polibku české střelkyně Kateřiny Emmons s manželem Mattem poté, co vyhrála vůbec první soutěž celých Her. Se šťastným startovním číslem 1177 vedla od začátku do konce, v kvalifikačním kole dokonce nasypala všech čtyřicet diabolek přesně do středu terče, čímž vyrovnala světový rekord. „Konečně! Čekala jsem na tu čtyřstovku vlastně celý svůj střelecký život,“ zářila jako sluníčko. Ani ve finále pak ze svého dokonalého soustředění nijak nepolevila a v olympijském rekordu 503,5 bodu slavila triumf. „Za mě dobrý…,“ zamrkala.

Snědý fešák David Kostelecký se zbytkem pole zametl snad ještě větším stylem. Už v sobotu svými broky rozprášil 73 z 75 holubů a vedl spolu s ruským obhájcem zlata z Atén Alipovem. V neděli pak Rusa z trůnu nesmlouvavě srazil, když všech 25 finálových holubů – což jsou 11 cm velké asfaltové »talířky«, vystřelované rychlostí přes 100 km/h – přeměnil v oranžový obláček prachu! A to měl na každý jen jednu patronu, místo dvou, jimiž se pálí v kvalifikačních položkách! „To byla exhibice, ne závod!“ pronesl uznale reprezentační trenér Jan Dvořák.

Kostelecký zářil, přestože se střílelo v dešti, který se postupem času měnil v průtrž mračen. „Měl jsem tak napršeno na brýlích, že posledních pět holubů už jsem sundal vlastně poslepu,“ usmíval se. Nervovat se opravdu nemusel, měl takový náskok, že už po 23. úspěšné ráně se mohl radostně zhoupnout v bocích a prvně se zaradovat.

Chvilky zlatého opojení s leskem v očích si užil v kaluži, do které si v euforii lehl na záda snad na půl minuty! „Ani nevím, co mě to napadlo. Měl jsem prostě pocit, že mi dneska pršelo štěstí, tak jsem si tam lehnul a ještě jsem si ty kapky chvilku užíval,“ vysvětlil pak.

Se dvěma zlatými jsou Češi po víkendu 4. v medailovém žebříčku zemí za Čínou, Koreou a Američany! „Fantazie! Já snad s tím Jiráskem vážně zatočím!“ tetelil se šéf české mise František Dvořák, který vsadil na deset medailí proti osmi, jež tipoval předseda ČOV.

Už dnes se pere talentovaný judista Ježek, jeho jmenovec může zítra vylovit placku z kanálu s divokou vodou. A taky jdou do boje pistoláři Tenk s Maruškovou. Můžou pokračovat ve zlatém řádění českých střelců!

Má modrou knížku, křivá záda, špatné oči a na telefonu psycholožku. I tak ale...
Střílí jako Bůh!

PEKING – Když jej francouzskou a pak i anglickou formulkou pozvali na nejvyšší stupeň, vyskočil nahoru a zaťatá pravá pěst mu ihned vyletěla nad hlavu. Svou zlatou olympijskou medaili ihned obřadně políbil, stejně jako hned po závodě svou vypiplanou flintu. A když mu hráli hymnu, na opálené tváři Davida Kosteleckého zářil širokánský slastný úsměv.

Vychutnával si pocity olympijského vítěze, jímž se vlastně nikdy neměl stát – v mládí jej pro nedostatek talentu vyrazili z tréninkového centra, záda má tak křivá, že dostal modrou knížku, k dokonalému vidění potřebuje dioptrická skla a pořádek v hlavě mu už léta dělá psycholožka!

Davide, poraďte: jak se člověk bez talentu stane olympijským šampionem?
„Ale já snad nějaký talent mám, většina sportů mi vcelku jde… Ale pravda je, že střelba se musí velmi vydřít.“

Jak vás tedy mohli ocejchovat jako neperspektivního?
„A víte, že když čtu knížky o sportovcích, kteří něco dokázali, tak ve většině zažili něco podobného? Můžu být vlastně rád.“

Kdy jste začal cítit, že by vám to v Pekingu mohlo jít?
„Krátce po příletu jsem odstřílel 150 tréninkových terčů jen se třemi chybami. To jsem si říkal, že by to mohlo být dobré. Jenže na oficiálním tréninku jsem minul šest holubů ze 75 a nevěděl, jak to druhý den bude. Asi je to určené nějak jinak, jestli má střelec svůj den, nebo nemá.“

Věříte na osud?
„Ano, věřím.“

A v Boha?
„Věřím na nějakého svého Boha, na vyšší spravedlnost a nějakou takovou… Prostě nepotřebuju chodit do kostela, ale uznávám, že naše osudy řídí něco tam shůry.“

Vám asi bylo souzeno předvést takovou exhibici, za kterou váš výkon označil trenér…
„No jo, po bitvě je každý generál… Já jsem nohama na zemi. Tohle už se mi nemusí nikdy stát….“

Takže už vám dochází, co se vám povedlo?
„To ne. To snad později, až bude chvilka. Teď se pořád něco děje, musel jsem něco vymáčknout na dopingu, s čímž mám vždycky problém. Nejsem zvyklý, aby se na mě díval chlap, když někde v koutku čurám. A ještě se tam musí člověk celý vysvlíct! Připadám si jak někde ve stripbaru...“

Vy prý máte psycholožku. Jak dlouho a proč?
„Před čtyřmi roky mi ji doporučil svaz. Sedli jsme si, cítil jsem, že to je jediná cesta, jak jsem se mohl dál zlepšovat, tak jsme spolu zůstali. Doktorka Šauerová dobře ví, jak to ve sportovní hlavě funguje…“

Byla i v Pekingu?
„Ne, ale před každou položkou jsme si volali. I deset minut před finále.“

Co vám říkala?
„Máme dohodu, že její know how nebudu prozrazovat.“

Střílíte i mimo střelnice?
„Nelovím, v tom jsem mezi střelci výjimka. Ale s bráchou Romanem se zbraněmi a střelivem aspoň obchodujeme.“

Má vaše brokovnice jméno?
„To přímo ne, ale pusu občas dostane. Mám ji rád a nikdy se jí nevzdám.“

Jak ji máte dlouho a kolik stála?
„Stála přes dvě stě tisíc, mám ji šest let a kariéru už s ní asi dostřílím. Vystřílel jsem z ní určitě přes sto tisíc nábojů, světový rekord a teď i olympijské zlato. Skvělá investice, bez ní bych tu nestál!“

Trenér: Prášky na srdce!

PEKING – Jeho svěřenec střílel jako stroj, neomylně měnil asfaltové terče v oranžové obláčky prachu, přesto trenéru Janu Dvořákovi (61) srdce divoce poskakovalo až do chvíle, než bylo rozhodnuto. „Je to můj druhý syn, znám ho odmala,“ vysvětloval, proč jeho závody tak prožívá. „Manželka je naštěstí doktorka, dala mi s sebou něco na zklidnění srdce. Radši jsem to do sebe před finále nacpal, protože když David střílel v Peru o místo na olympiádě, nechybělo mnoho a zůstal jsem tam…,“ přiznal.

Čeští vítězové LOH
Jan Železný (1996, 2000)
Martin Doktor (1996, 2x)
Štěpánka Hilgertová (1996, 2000)
Roman Šebrle (2004)
Kateřina Emmons (2008)
David Kostelecký (2008)

ZPRAVODAJSTVÍ Z OH V PEKINGU Martin Brejla