Marek Kincl - Drsňák na yamaze

PRAHA – Když se před lety ženil, netušil, jak úpěnlivě bude jednou manželku prosit, aby své sladké »ano« zopakovala. Repetice kratičkého dvojslabičného slůvka se dočkal až letos. Zkraje února. „Konečně povolila. Starý už jsem prý dost,“ usmívá se útočník Bohemians Praha MAREK KINCL (35).
Útočník Bohemians Praha si pořídil choppera za čtvrt milionu
Drahá choť souhlasila, vyzrálý fotbalista si konečně mohl splnit svůj dávný sen. Za 260 000 Kč si pořídil vznešeného choppera – Yamahu XVS 1100A DragStar Classic.
Po elegantní a nablýskané mašině toužil osm let. Roky si v hlavě přehrával, jak se jednou zeširoka posadí za řídítka a ladně propluje z Modřan až na Slapy. „Jezdím na pocit, rychlost mi nic neříká,“ říká labužník mezi motorkáři. Asfaltky brázdí maximálně osmdesátkou, bláznivému hazardu a kličkování mezi auty je svým jízdním stylem vzdálen na stovky kilometrů.
Občasnému vzpírání třistakilové krasavice se přesto nevyhne. „Na malém prostoru se s ní otočím jen stěží. A jestli mi spadne, tak už ji nezvedneme,“ oddechuje při složitém manévrování na uzounké lesní cestě. Na čele mu vyrážejí miniaturní krůpěje potu, nakonec ale mohutný dvouválec přetlačí.
Přitom kdysi začínal na skútru. „Koupil jsem ho od sparťanského hokejisty Franty Ptáčka. Dostal ho za zisk mistrovského titulu,“ vzpomíná Kincl na časy, kdy válel na Letné. Jednostopá hračka se mu tenkrát – v roce 2002 – hodila. „V Praze řádily povodně, byl otevřený jen jeden most. Autem bych se na trénink nedostal,“ líčí zapáleně. Dva roky nato zmizel v Rusku a malého pomocníka se zbavil.
Do sedla se usadil znovu až nyní. Změnil vzhled i stroj. S vizáží neoholeného drsňáka a s potetovanými předloktími krotí »macka« se zdvihovým objemem 1063 ccm. „Manželku jsem povozil jen po dvoře. Moc se mnou jezdit nechce,“ krčí rameny. Na rozdíl od rodinného soužití či ofenzivní spolupráce však na silnici parťáka nepotřebuje. Po krajině se nejraději prohání jako samotář, obří srazy jej neoslovují. Své hobby si dokáže vychutnat v izolaci, daleko od okolního světa.
A když se mu mašina rozsype? „Tak jsou přece servisy,“ uculí se Kincl a doplní: „Technický antitalent nejsem, ale motorkám moc nerozumím,“ přiznává pobaveně. I když… Proč by vlastně měl? Už v mládí si vysnil jen tu jednu jedinou. Tu zná dokonale. A zůstane jí věrný napořád. To ví…
Strach? Raději nečtu noviny...
PRAHA – Při letmém pohledu do černých kronik by mu měla v žilách tuhnout krev. Přesto se Marek Kincl na českých silnicích lemovaných kříži a pietními věnci nebojí. Noviny raději nečte, navíc věří, že slušnému motorkáři se smrt vyhne obloukem.
„Pořád si říkám, že se většina těchto nehod týká silničních motorek. Vlítnou do křižovatky jako blázni, řidiči jedoucí z vedlejších je nemají šanci vidět,“ dělí se o svou domněnku. V Česku a v Rakousku, kde také působil, se dá dle jeho názoru jezdit bezpečně, v Rusku platí zákony džungle. „Kdo je silnější, jede. Na třech proudech se vedle sebe řítí šest aut, sedmé to bere přes park,“ popisuje dopravní pravidla ve Velké zemi.