Vše o Tour de France (i pro absolutní »Neználky«)

Tak šlape peloton na Tour.

13. července 2008 • 02:00

PAŘÍŽ/PRAHA – Také občas hledíte na ten pestrobarevný rej dresů na obrazovce, vidíte davy lidí okolo trati, jenže nejste zrovna fandové sportu, a hlavou běží spousty otázek bez odpovědí? Co to vlastně je? Oč tam běží? Kam se ženou? Kudy jedou?

Kolikrát musejí otočit pedály?
Kolik spálí kalorií?
Co když na něpřijde potřeba?

Tak vězte, že to je Tour de France, nejslavnější cyklistický závod a Nedělní Aha! vás s ním seznámí do posledního detailu. Máme odpověď úplně na vše.

Jak dlouhý je závod?

Trvá třiadvacet dnů, dva jsou ale volné. Jezdci odšlapou 21 etap, nejdelší byla středeční (232 km), nejkratší jsou časovky a z klasických etap ta závěrečná (143 km). Od startu po cíl měří letošní Tour 3554 km, o kousek míň než loni. Je to zhruba 400 000 otočení pedály...

Je trať pořád stejná?

Ne. Francie se jeden rok objíždí po směru hodinových ručiček, další zase proti. Jako letos. Peloton tedy nejprve projede Pyrenejemi, až potom Alpami. Jen jedno místo je na trase od roku 1975 každoročně – Paříž a cílová brána na Champs Elysées.

Jak lze Tour vidět?

Každou etapu přenáší živě stanice Eurosport, dokonce i s českým komentářem. Česká televize zařazuje pozdě večer na »dvojce« zpravodajské sestřihy.

Závodí proti sobě reprezentační týmy?

Nikoli. Každý tým je složen z devíti najatých profesionálů různých národností.

Kdo obhajuje prvenství?

Zvláštní, ale nikdo. Loňský vítěz Alberto Contador ze Španělska po sezoně podepsal přestupní lístky movitému kazašskému týmu Astaňa, který však organizátoři, po loňském dopingovém skandálu jejich jezdce Vinokurova, vůbec nepozvali. Proto nejede ani Američan Leipheimer, nebo Němec Klöden. Hlavními favority jsou tedy Valverde, Evans (loni druhý jen 23 sekund za Contadorem) a Meňšov.

Jezdí Tour i Češi?

Letos v pelotonu jednoho zástupce máme. A mladý Roman Kreuziger (21) v zelených barvách italské stáje Liquigas může hned při svém debutu myslet hodně vysoko. Rozhodně je v jeho silách vylepšit zatím nejlepší český výsledek, kterým je 65. místo Tomáše Konečného (2002) a Pavla Padrnose (2006). Kreuziger je teprve osmým českým potažmo československým cyklistou, který »Starou dámu« jede.

Neztrácí závod kvůli dopingu sponzory?

Nikoli. Třeba česká automobilka Škoda, jež je jedním z hlavních sponzorů Tour (spekuluje se o ročním příspěvku 70 mil. Kč), loni prodloužila smlouvu o další čtyři roky! „Cyklistika je celosvětový fenomén. Tour sledují miliony lidí a tedy i našich potenciálních zákazníků,“ vysvětlil po podpisu mluvčí automobilky Martin Lauer. Výzkumy ukazují, že ze všech sportovních akcí světa víc lidí sleduje jen olympijské hry a fotbalové MS. Škoda jim letos představuje především nový Superb.

Kdo je nejúspěšnější?

Legendou legend se na TdF stal Američan Lance Armstrong. Nejenže porazil rakovinu, ale nejtěžší závod světa v období 1999-2005 vyhrál hned sedmkrát! Španěl Indurain, Belgičan Merckx a Francouzi Anquetil s Hinaultem mají po pěti vítězstvích.

Kolik cyklisté váží a měří?

Jejich tělesná konstituce se hodně liší, ale vesměs jsou to lehké váhy. I ti nejurostlejší spurtéři jako je Nor Hushovd váží jen asi 80 kilogramů, naopak výjimkou nejsou 60kilové blechy (Piepoli 172cm/57 kg, Dumoulin 158 cm/57kg). Průměrná výška v pelotonu je cca 178 cm a váha 71 kg.

Kolik kalorií jezdec spálí?

Šest až deset tisíc! Proto také cestou pojídají energetické tyčinky a gely. V cíli na ně čeká kotel těstovin.

Co přesně dělají nosiči vody?

Přesně tohle – nosí vodu. Pomocný personál pro lídra týmu. Poletují kolem něj, chrání jej před pády, od doprovodného auta vozí bidony s pitím a jídlo. Když se hvězda dostane do problémů, zastaví a pomohou jí zpět do pelotonu, klidně i odevzdají vlastní kolo.

Týmová strategie není zakázaná (jako v F1)?

Naopak, na ní je cyklistika založena! Hierarchie je předem daná, ale ukáže-li závod, že má někdo lepší formu než lídr, může se změnit. Ale Němec Jan Ullrich si třeba v roce 1997 před svým rozhodujícím úderem musel vyžádat svolení původního lídra Bjärna Riiseho, jenž už nemohl.

Jak rychle cyklisté jezdí?

Podle terénu. Při sjezdech z kopců hravě překročí 100 km/h, poslední kilometr a spurt se jede sedmdesátkou, do kopců se šplhá rychlostí bratru 30-35 km/h. Průměr celého závodu je mírně nad 40 km/h.

Kolik stojí závodní kolo?

Cena karbonového závodního kola může začínat někde na 120 000 korun, časovkářské speciály jsou ještě nesrovnatelně dražší. Můžete začít šetřit...

Kdy je závod nejzajímavější?

Nejvíc dění a přesunů v celkovém pořadí vždy přinášejí časovky a pak horské etapy. Zvlášť ty, na jejichž trase jsou stoupání s označením »HC« (hors-categorie), neboli »mimo kategorii«.

Co když na cyklisty přijde potřeba?

Jen zřídkakdy si mohou dovolit ten luxus zastavit a hledat křoví. O toaletě v kavárničce u trati nemluvě... To leda v nějaké rovinaté etapě a ještě musí »cikpauzu« vyhlásit lídr závodu. Jinak se potřebný závodník uklidí na chvost pelotonu a prostě si uleví za jízdy...

Proč se vůbec pokoušejí o úniky?

Jistě, často jsou uprchlíci dostiženi. Ale svému týmu odvedou velkou službu, skvěle »prodají« reklamu na dresu. A někdy je odvaha štědře odměněna. Třeba Oscar Pereiro v roce 2006 ztrácel už půl hodiny, ale hrdinnou sóloakcí v 13. etapě ztrátu smazal a po Landisově diskvalifikaci se stal celkovým vítězem!

Kolik si za dřinu vydělají?

Zadarmo se nedřou, to určitě ne. Platí se vítězům každé etapy (200 000 Kč), platí se za první místa na věhlasných vrcholech typu Col du Galibier (125 000 Kč). No a celkový vítěz v Paříži shrábne bank 11,25 milionu korun (vítězové zeleného, puntíkatého trikotu po 625 000 Kč, bílého 500 000 Kč). Praxe v týmech je taková, že se všechny výhry dají na jednu hromadu a ta se podle zásluh rozdělí mezi všechny jezdce.