Milan Fukal: Nejsem nažranej!

Jak fotbalový svět přichází o patrioty

Vždycky působil na první dojem spíše odměřeně, a když začne mluvit o své současné situaci, zvážní ještě víc. „Před rokem a půl jsem přemýšlel o tom, že v Jablonci budu pracovat, předávat nějaké zkušenosti, a dneska mám úplně jiný názor. Osmdesát procent lidí tady v klubu snad ani nechce něco nového,“ posteskne si. Přitom nechybělo moc a hrál Ligu mistrů a možná ještě teď slavil se Slavií mistrovský titul. „Já jsem v tomhle trošku zásadovej, a jelikož jsem hrál ve Spartě, tak jsem do Slavie nechtěl. Manželka mi sice říkala, že bych měl jít za tím lepším, ale já bych stejně tak nešel třeba do Liberce,“ dokazuje, že je ze »staré školy«.

Jenže po odchodu kouče Rady a především po příchodu trenéra Komňackého je pomalu odstavován na druhou kolej. „Myslel jsem, že to v Jablonci dohraju. Né, že se bude říkat, že Fukal tady bude hrát, dokud neumře, to je blbost! Ale dokud na to bude mít, a o tom se přesvědčuju dnes a denně na tréninku,“ stěžuje si otevřeně. Je zvyklý jednat na rovinu, ale na reakci v tomto duchu čeká marně. František Komňacký mu na jaře nezdůvodnil, proč ho nestavěl. „A nic mi nevysvětlil ani Pelta. A přitom čím je hráč starší, tím spíš by se s ním měli bavit na rovinu,“ kroutí hlavou i nad mlčením jabloneckého šéfa.

Má tušení, že po podzimním odchodu Luďka Zelenky a neprodloužení smlouvy s Miroslavem Barankem je na řadě právě on. „Trenér Komňacký pro noviny naopak říkal: Nebojte se, já s nimi počítám. Ale to je nesmysl!“ má jasno o svém osudu.

Nevylučuje, že se objeví jinde v Čechách. „Nechtěl bych do druhé ligy. Nenávidím totiž názory, že je někdo nažranej, má plný břicho a nemá motivaci. Z toho mám úplně rudý oči!“čertí se Fukal.

Doma v Kokoníně koupil sokolovnu s tenisovým kurtem a pískovým fotbalovým hřištěm. Ovšem na žádného spasitele si hrát nehodlá. S rodinou pořád bydlí v bytovce na okraji obce. „Po návratu jsem říkal: ano, už tady zůstaneme, něco postavíme, a než jsme se za rok a půl rozhoupali, tak je všechno jinak. Teda doufám, že to bude jinak!“ přeje si změnu dresu.

Kokonínský areál by měl projít rekonstrukcí a sloužit hlavně dětem. „Při investicích jsem se rozhodoval mezi iks věcma a vzal jsem tohle. Je to běh na dlouhou trať,“ nedělá si ani v podnikání přehnané iluze. „Moje ideální představa je, že táta si jde zahrát fotbal, potomek je na dětském hřišti a máma se baví na zahrádce u restaurace s kamarádkou,“ zamyslí se s úsměvem nad významem plánované přestavby.

Že by na »stará kolena« skončil jako provozní vlastní hospody, ale nehrozí. „Počítám s tím, že skončím tady s klukama ve fotbalovém přeboru. Ale s hospodou spojovanej být nechci, protože je to proti mýmu přesvědčení. Já hospody moc rád nemám. Musel jsem ji tady udělat, ovšem starají se o ni jiný lidi,“ tvrdí. Když se však v sokolovně konají větší akce, klidně roznáší pivo na sále.

Oči se urostlému fotbalistovi rozzáří, jakmile dojde na společné focení s rodinou a yorkšírským teriérem Čikem. Zajede vyzvednout osmiletou Karolínku do školy a domů manželku Veroniku s dvouletou Rozálku. Ta s sebou vláčí omlácené terénní autíčko. „Rozálku panenky nezajímají. Má ráda jenom auta, asi měla být kluk! Tohle viděla předevčírem u jednoho domu, hned si ho vzala a nechtěla ho vrátit, tak jsme si ho půjčili,“ vysvětluje úsměvná paní Veronika.

Tři ženské v bytě si žádají své a ví to i Milan Fukal. Proto pár dní po našem setkání překonal svůj odpor k létání a vyrazil k moři do Turecka. Svůj volný čas tráví i jinak – s partou na rybách nebo s kamarádem v lese. „Čundr na Šumavě, to je ono! Vždycky jezdíme na dva tři dny na Kvildu a odtud vyrážíme do nejzajímavějších míst,“ popisuje ideální výlet. Ovšem i výjimka potvrzuje pravidlo. „Jednou jsem byl i sám. Loni mě to popadlo a musel jsem tam! Večer na mě přišlo takový mrazení, nařídil jsem si budíka na tři ráno, pak sedl do auta a vyrazil. Prostě ve mně bliklo!“ líčí nečekaný program. „V sedm jsem byl na místě, nasedl na kolo a do dvou hodin najezdil asi sto kilometrů. Pak jsem si dal ještě pěší túru – čtyřicet kilometrů… A večer jsem se zase vrátil. Domů jsem přijel totálně unavenej, ale bylo mně, jako bych odpočíval čtrnáct dní u moře,“ pochvaluje si Fukal. Odpočinek teď bude potřebovat jako sůl. Řečeno na rovinu, jak to on má rád: v Jablonci to po návratu nebude mít lehké...