Jak běhá český fotbalový nároďák? Stavbou i lesem! A kanci? Nepřišli...

Kdyby naklusali pod studenou sprchu, bude to zhruba podobné. Čtvrteční výběh lesem českým fotbalistům »zpří-jemnil« hustý liják.

„Bylo to náročné, protože jsme promokli a byli jsme hned o nějaké to kilo lehčí,“ hlásil Radoslav Kováč. Překážky, o kterých mluvil v nadsázce trenér Brückner, se nekonaly. „Prý tam měli být kanci,“ smál se zadák. „Ale nebyli, sem tam nějakou kaluží jsme proskočili, jinak nic,“ upřesnil Kováč. „Mně déšť nevadí, mám ho radši než sluníčko,“ mluvil v duchu Brücknerových trendů Jan Koller. „A trenér na nás počkal s autobusem pod golfovým hřištěm, návrat byl příjemnější,“ doplnil. Všichni dostali ručníky a jelo se do hotelu. Běželi hodinu, z toho ale zhruba pět minut šli. A kdo je běžec a kdo louda? Tak vypadalo startovní pole…

• Svěrkoš, Kadlec – dlouhé nohy, lehký krok, vytrvalci
• Polák – houževnatý buldok, má dvoje plíce
• Matějovský, Kováč, Rozehnal – pohodový výklus, běhají s radostí
• Ujfaluši, Baroš, Skácel – diskusní skupinka, při běhu si stačí pokecat, ale rekordy netrhají
• Koller – maják v davu, potěšení mu běh nečiní, ale zatne zuby a tahá v popředí skupin
• Galásek, Vlček, Grygera – »staří psi«, kontrolují chvost smečky, Vlček je navíc spíš sprinter
• Plašil – zatoulané mládě, přiběhl na poslední chvíli
• Zítka, Blažek – gólmani, kam ti by spěchali…, uzavírali startovní pole.