Tomáš Kaberle: Já a kapitán? Zavolám Vejbovi...
MONTREAL – To tu ještě nebylo! Od roku 1991, po celou zlatou éru českého hokeje, se o kapitánské céčko na velkých akcích dělili výhradně útočníci. Kouč Alois Hadamczik ale letos udělal revoluci a před forvardem Patrikem Eliášem upřednostnil zadáka TOMÁŠE KABERLEHO (30)!
To tu ještě nebylo! Od roku 1991, po celou zlatou éru českého hokeje, se o kapitánské céčko na velkých akcích dělili výhradně útočníci. Kouč Alois Hadamczik ale letos udělal revoluci a před forvardem Patrikem Eliášem upřednostnil zadáka TOMÁŠE KABERLEHO (30)! „Byl jsem tak rozhodnutý od začátku. Tomáš toho pro nároďák udělal hodně, chtěl jsem mu dát důvěru,“ vysvětlil Hadamczik. Kaberle, jenž je v Torontu asistentem kapitána, měl naposledy na triku kapitánské »C« ve 20 letech....
Tomáši, mění se pro vás něco?
„Ani ne. Jen mám navíc ty funkce, které kapitán dělá, ale herně nebo v kabině to zůstává stejný. Každej má svoje postavení, já jako kapitán se to se zástupci budeme snažit v zápase víc vyhecovat.“
Umíte být na ostatní ostrý, když je potřeba? Vy, taková holubičí povaha…
(usměje se) „Na to bejt ostrý jsou tu trenéři, my se tu partu budeme snažit spíš dát dohromady. Ale abych na někoho ječel… Všichni vědí, jak mají hrát.“
A co zvýšit hlas směrem k rozhodčím?
„I v NHL se s nima občas bavím, když si myslím, že nepískají, jak by měli.“
Zhostíte se v kabině i funkce pokladníka?
„To v nároďáku není, turnaj je na to moc krátký. Když bude potřeba něco vybrat, je to za pět minut.“
David Krejčí měl včera narozeniny, navíc hrál v reprezentaci první zápas…
„To se většinou něco dává na tabuli nebo zaplatí oběd. Záleží zpravidla na hráči.“
Vybavíte si, kdo byl pro vás vzorem kapitána, koho jste uznával vy?
„Asi Vejba (David Výborný – pozn. aut.). Byl tu v nároďáku takovejch let, měl osobnost, každej mu věřil, to, co řekl platilo. Dvanáct let, to je něco, má toho spoustu za sebou. Bylo by dobrý mu zavolat a zjistit co a jak.“ (směje se)
A uděláte to?
„Uvidíme, možná, že jo.“
Co vašemu zvolení říkali táta a bratr František?
„Ti to ještě asi nevědí. (směje se) S bráchou jsem mluvil včera, ale on má teď jiný starosti. Jde ještě na další operaci s nohou.“
Co se mu přihodilo?
„Má něco s kotníkem. Nemělo by to bejt nic velkýho, ale budou mu to muset otevřít. Zjistilo se to těsně před tím, než měl odjet do Čech, tak ještě nějakej den bude muset zůstat v Americe.“
Někteří hráči vyrazili na zápas Montrealu, vy jste jim sháněl lístky. Jak vám to jako hráči Toronta ve městě rivala z Montrealu šlo?
„Bylo to pro mě jednoduchý. Zavolal jsem Plekymu (Tomáši Plekancovi – pozn. aut) a na to, že je druhý kolo play off, to šlo hladce. Kluci byli rádi, že mohli jít. Škoda, že to Montrealu nevyšlo. Jen Pleky měl tři gólovky.“
Fanoušci vás tu poznají. Nebučeli na vás?
„Já tam proto kvůli tomu nešel, neměl bych na to klid, radši jsem to sledoval v televizi. Poznávaj mě na ulicích, občas někdo něco prohodí, ale v dobrým smyslu. Brejle a nalepovací knír si určitě shánět nebudu.“ (směje se)
Kaberleho vzpomínka na céčko: Nájezd a tragédie
S céčkem na prsou poslouchal národní hymnu naposledy ve 20 letech. To když Tomáš Kaberle velel juniorskému výběru na MS ve Finsku. Tým táhl daleko, ale v zápase o bronz se Švýcarskem se mu na hokejku přilepila smůla. Davida Aebischera v rozhodujícím nájezdu při trestných stříleních nepřekonal. „Je to hrozný, k medaili bylo tak blízko!“ litoval tehdy jako mladík na začátku kariéry. Nakonec se ale cenného kovu dočkal, ve Vídni 2005 bral dokonce zlato. Kam dovede tým letos?
