Tomáš Plekanec: Nemůžu spát!

Kde bydlí?
I když Plekanec bere miliony, v žádné honosné vile jej nenajdete. Obývá sám jeden z bytů ve starém cihlovém činžáku, jemuž se pomalu drolí fasáda. „Na zimák to mám půl minutky autem, to je pohoda.“ V době rozhovoru, uprostřed vřavy boje o Stanley Cup, měl v bytě zrovna dělníky. „Montují mi stahovací rolety. Ložnice má totiž okna na východ, takže od šesté ráno mi tam pralo sluníčko. Vždycky mě to probudilo a pak už jsem pořádně nezabral. Snad už se brzy vyspím,“ doufá.

Kam chodí jíst?
Nezapomínejte, že Montreal leží ve frankofonní oblasti, díky tomu je i kulinářskou baštou. „Ve starým Montrealu je spousta restaurací. Mám tam jeden oblíbenej steakhouse, kam chodíme pořád. Keg se to jmenuje,“ povídá. V sezoně má ještě u večeře klid, fanoušci jej sice poznají, ale neotravují. „Ale teď během play off, kdybych někam šel, je to bez šance. Ovšem ve srovnání s takovým Kovaljovem o mě nijak extra zájem není,“ směje se. Česká kuchyně mu neschází. Obě dvě české restaurace ve městě sice už zavřely, ale on se domácím jídlům vyhýbá kvůli váze. „Naposledy jsme byli v prosinci s kluky z Nashvillu, když tady hráli.“

Kam jezdí do okolí?
Představte si ten kolotoč NHL. V úterý hrajete doma, ve čtvrtek klidně o 1500 kilometrů dál. Na nějaké cestování nemáte chuť, i když by snad čas byl. Plekanec se tak do přírody dostane jen v rámci tréninkového kempu. „Jezdíme do Mont Tremblant, což leží v takovým nižším pohoří. Jsou tam lyžařský střediska pro turisty, je to super.“

Kam za zábavou?
V kině jej nehledejte, filmy sjíždí doma na DVD přehrávači. Ale za muzikou vyrazí. Kam jinam, než do své domovské haly Bell Centre, kam se na koncerty vtěsná zhruba 18 tisíc lidí. „Posledně jsem byl teďka v únoru na Bon Jovim,“ řadí se překvapivě mezi fanoušky popové hvězdy přelomu 80. a 90. let „Na podzim jsem viděl i Black Eyed Peas, Gwen Stefani, Rihannu, takovýhle oddychovky.“

Jaké tam má počasí?
Aprílové, nikdy nevíte, čím vás Montreal zaskočí. „Loni jsem letěl na mistrovství světa 7. dubna a bylo tu krásně, chodili jsme v tričku. A bum, za pár dní nasněžilo 20 cenťáků!“ směje se. Sníh k Montrealu patří stejně jako hokej. Za městem jsou ho navršené haldy, jak ho tam náklaďáky svozily z města. „Letos ho bylo hrozně moc. Kluci, co bydlej, jak se tady říká, na ostrově, což je autem deset minut od haly, ti už kvůli závějím párkrát přijeli pozdě na trénink,“ líčí.

Jak ho lidé milují?
Moc. Před zápasem má jeden z největších aplausů. Ale zase třeba kvůli zájmu do centra nemůže, během povídání ve městě byl hodně ostražitý. „Na ulicích je to teď hrozný zoo,“ prohodí. Ale že by čekal, že se za jeho černým džípem požene dav lidí, to taky ne. „Za hvězdu se nepovažuju, od toho jsou tu jiní. Kovaljov, Koivu, Price, Higgins, pak dlouho nic. A pak možná já...,“ říká skromně.

Kdy se ve městě bál?
I když v Montrealu kriminalita není velká a ve starém centru je úplný klid, občas se namane scéna jako z akčního thrilleru. To se Plekancovi stalo, když přijel do města poprvé. „Když jsem sem před pěti lety přiletěl na svůj první kemp, jdu si takhle po ulici a najednou koukám, jak proti sobě vystartovaly dva gangy. Šly po sobě s kudlama, pak jedna banda nasedla do auta a zase odjela,“ vzpomíná, jak valil oči. „Říkal jsem si: To mi to tu pěkně začíná…“ Roky ukázaly, že se bál zbytečně. Tohle město je pro něj prostě ráj na zemi.

28.4.2008