Exkluzivní zpověď hokejisty Jaroslava Modrého: Moc to bolí...
MONTREAL – Mluvil vyrovnaně, pevným hlasem. Bez zakolísání. Ale občas se mu v očích zaleskly slzy. Hokejový obránce Philadelphie JAROSLAV MODRÝ (37) přišel minulý týden o tátu. Rakovina tlustého střeva…
> Jak se vyrovnává s tátovou smrtí?
> Jak bude pěstovat jeho odkaz?
Včera poprvé po těžké životní ztrátě promluvil. Pár chvil před odletem do Česka na pohřeb.
Řekněte, je teď pro vás těžké se soustředit na hokej, myslet na svoji práci?
„Není to lehký. Je to den po dni, čas asi všechno vyléčí. Ale ještě je to moc čerstvý. Ještě to hodně bolí.“
Jaroslav Bednář, váš bývalý spoluhráč z Los Angeles, také na ledě myslel na svého tatínka. Ten se během vrcholu finále extraligy podrobil vážné operaci a přežil. Bednář říkal, že hokej je pro něj jedinou spásou…
„Je to něco krásnýho, když po vítězným zápase sedíš se spoluhráčema, se kterýma tam spolu bojujete… Dostaneš se z toho trošku líp. Člověk musí najít něco, co ho uvnitř semkne. A musí se obklopit lidma, co mu pomůžou.“
Vyhýbáte se proto teď samotě?
„Jo i ne. Já se s tím taky musím umět vyrovnat. Těžký je potom to okolo. Musím pomoct mamce, bráchovi a já musím bejt ten silnej, kdo jim dá zvládnout tuhle dobu. Oni nemaj, kde se takhle odreagovat. Když s nima komunikuju, není to lehký.“
Nenabízel jste proto mamince, že ji vezmete do Ameriky, pryč z toho tíživého prostředí?
„Teď pojedu na pohřeb, tak ji vezmu zpátky s sebou. Bude záležet na ní, jak dlouho tady bude. Možná jí to trochu pomůže se z toho dostat.“
Váš klub bojuje proti Montrealu o postup ve Stanley Cupu a vy máte tyhle smutné povinnosti…
„V sobotu ráno letím do Čech, na druhý zápas tady nebudu. Musím toho doma dost zařídit. Vrátím se v úterý, přijdu o dva zápasy.“
Jak tuhle vaši lidskou záležitost pochopili v klubu?
„Rozumějí tomu, nedělali žádný problémy. Byli super. Je tu dobrá organizace, dobrý lidi, většinou ti v takových situacích pomůžou. Jsou starší, něčím podobným si taky prošli, mluví ze svých zkušeností.“
Oporu vám dělá vaše rodina, která se s vámi nedávno přestěhovala z Los Angeles do Philadelphie…
„Bydlíme teď v Jersey, kde máme tréninkovou halu. Děti jsme dali do škol, rychle se aklimatizovaly, líp než já. Manželka (Modrého manželka Jodie je Američanka – pozn. aut.) tam má sestru, bydlíme s nima, taky mají dvě děti.“
I vaše děti ztráta dědečka zasáhla…
„Musím pro ně bejt ten nejlepší táta, co může bejt. Převzít si ty zkušenosti od mýho táty, jak se choval k nám, co dělal dobrýho. Aby mohl bejt hrdej na to, co vychoval ve mně.“
Je to něco, za čím teď půjdete, pokračovat v tátově odkazu?
„Určitě. Musíš bejt takovej člověk, aby ses mohl podívat do zrcadla a říct: »Takhle si to představuju. Takhle se budu chovat k lidem.« Velkej rozdíl v tomhle sportu je respekt. Ten tady v hokeji snad z té tradice je. Ke koučovi, ke spoluhráčům, k lidem, kteří se o tebe staraj.“
Cítíte pak zpátky tu odezvu?
„Třeba jsme teď měli dopis v kabině. Hráli jsme proti Washingtonu a fanoušci na nás neukazovali ty nejlepší věci. A jeden z našich hráčů vezme puk, hodí ho přes mantinel a řekne: »Dej ho tomu klukovi, co se na nás kouká.« A jeho táta pak napsal v dopise, že nikdy nebyl fanoušek Philadelphie, ale že se už na nás dívá jinak a že doufá, že až jeho syn vyroste, nebude Philadelphii nenávidět jako jí nenáviděl on…“
Jaroslav Modrý: Srdce rytíře
MONTREAL – Skončilo předzápasové rozbruslení Philadelphie. Briere a spol. mažou do kabiny. Jen pět náhradníků zůstává na ledě. Mezi nimi Jaroslav Modrý, jehož trenéři vynechali ze sestavy. Usoudili, že po tátově úmrtí není v psychické pohodě. Střih. Hodina a půl poté, co skončilo rozbruslení. Čtveřice náhradníků odchází z haly osprchovaná, oba dva autobusy s hráči odjely pryč. Hodiny odtikávají další chvíle, na led už vyjela rolba. Teprve teď opouští kolbiště i český bek. Přidával si, bruslil dokola, střílel.
A dlouze rozmlouval s trenérem. „O hokeji. A o životě.“ V černém dresu vypadá, jako by držel smutek. Pod tím ohozem ale bije velké srdce. Rytířské. Ne nadarmo se jméno Modrý letos objevilo mezi třicítkou nominovaných na Bill Masterton Trophy, udělovanou za oddanost hokeji. „Musíš milovat sport, jinak to nemůžeš dělat na žádný úrovni. Mě to navržení potěšilo. Je to zadostiučinění, když někdo vidí, jak k tomu sportu každej den přistupuješ.“ Rytířský řád by si zasloužilo i Los Angeles, které českého zadáka nominovalo. Jemu obětovalo svou kvótu na hráče, ačkoliv už nehájil jeho barvy. „Je to určitě zvláštní. Asi viděli, že jsem tu práci tam udělal dobře,“ přemítá Modrý. A v hlavě mu běží myšlenky na to, jak hokeji odevzdat ještě víc. V době, kdy jaksi není odkud brát…
ZPRAVODAJSTVÍ Z MS V KANADĚ - PAVEL KŘIKLAN
Foto Aha! – Denisa Hamerníková, Martin Přibyl, ČTK