Franz, zámecký pán! Na návštěvě u trenéra Františka Straky v Hluboké nad Vltavou
HLUBOKÁ NAD VLTAVOU – Klišé o česneku, olivovém oleji a tataráku už ho unavují. Kouč fotbalistů českobudějovického Dynama FRANTIŠEK STRAKA (49) pochopitelně uplatňuje i jiné trenérské metody.
Klišé o česneku, olivovém oleji a tataráku už ho unavují. Kouč fotbalistů českobudějovického Dynama FRANTIŠEK STRAKA (49) pochopitelně uplatňuje i jiné trenérské metody. „Na tataráku zápas těžko odehrajete. Lidé rádi zjednodušují a používají pořád stejné šablony,“ postěžuje si populární Franz.
Straka je excentrický trenér, svým způsobem herec svého řemesla. Má bezpočet poloh a každou rozehrává s vervou sobě vlastní. „Nejdřív zajdeme na golf, pak vyběhneme nahoru na kopec. Je krásný den, byl by hřích lenošit,“ plánuje František Straka. Naplňuje beze zbytku latinské motto »carpe diem«, využije dne do poslední minutky. Srší energií, vitalitou. Že mu bude v létě padesát, by sotva kdo hádal.
Každé angažmá si uměl užít. Lázeňský seladon v Teplicích. Na Spartě si po letech vychutnával, že je zase Pražákem každým coulem. Byl i horalem v Innsbrucku. A na jihu Čech je teď zámeckým pánem. „Je pravda, že k bydlení jsme si vybrali Hlubokou. Ale žijeme v podzámčí,“ směje se rodák z nedalekých Českých Budějovic. „Vrátil jsem se na známý místa. Běhali jsme kdysi z Budějovic na Hlubokou v rámci tréninku. A po třiceti letech tady běhám znovu,“ vzpomíná s nostalgií v hlase.
Zdraví servírku v kavárně, houkne rozpustile na druhou stranu ulice, mávne na golfistu, co právě odpálil míček. „Jsou tu fajnový lidi. Je to jiné, než velké město,“ libuje si. Klidnější, snáz tady zastavíte čas. A městečko Hluboká je jedna z nejlepších adres. „Točila se tu Pyšná princezna,“ připomene, když míří nahoru na zámek. „Tady jsme si také v prosinci udělali svatbu po dvaceti letech,“ vypráví paní Zdenka. V dobových kostýmech předstoupili znovu před oltář. Oddával je radní Karel Vácha, nechal je prohlédnout zámecké komnaty, kam běžní návštěvníci nevstoupí.
Straka obývá apartmá v hotelovém domě, výhled na jihočeské rybníky je k nezaplacení. „Bydlel tu dřív Venca Prospal. Hokejista od Boha, vítězný typ. Tak doufám, že nám to přinese štěstí, že něco pochytím…“ Jeho svěřenci po úspěšném podzimu mají horší jaro. Chybí góly i body. „Musíme stabilizovat tým po zimních odchodech. Dostat se do klidnějích vod a pracovat už na další sezoně,“ odskočí na chvíli k fotbalu. Představoval by si příchod tří čtyř kvalitních hráčů. „Musíme však ctít rozpočet. Ten určuje naše herní možnosti,“ krčí rameny. Logicky závidí bohatším hokejistům.
Teď je však hostitelem a ukazuje své království. Golf pod zámkem, to je noblesa. Okolní lesy, ideální místo pro psí dámu Sáru. Elegantní ridgeback provází Franze i Zdenku na dlouhé výběhy. „Sára občas prožene vysokou. Ale hraje si, nikdy nekousne. Je to pěknej buvol, ta naše Bardotka. Říkáme jí Bardotka, protože má tmavé kruhy okolo očí,“ ukazuje zvesela. Když vybírá oblek pro nedělní zápas, radí se s manželkou, ale i Sára strká čumák mezi kravaty. „Tu ne, tu jsem nosil na Ligu mistrů,“ vysvětlí fence, že vybrala tu nejsvátečnější. „Třeba ji jednou zase vytáhnu,“ věří Franz.
