Pacient Čech: 50 stehů? Nikdo je nepočítal...

Nicméně je optimista a věří, že navzdory hororovým prognózám stihne evropský šampionát.

Vážně máte padesát stehů na puse?
„Počet neznám. Neptal jsem se a snad to ani nikdo nepočítal. Vím jen, že jsem se podrobil chirurgickému zákroku a doktor odvedl skvělou práci. Vypadá to jako malé povrchové poranění.“

Jak dlouho trvala operace?
„Asi dvě hodiny. Byl jsem pod celkovou anestezií, takže ani nemůžu vědět, co všechno mi dělali. Hodinu po zákroku už jsem byl ale při vědomí.“

Bolela vás hodně rána, když přišla k sobě?
„Dostal jsem prášky proti bolesti, takže to skoro necítím.“

Limituje vás nějak zranění?
„Mluvím jen půlkou pusy. Levou. Pravá strana byla zasažena. Rána ale není nijak obrovská, spíš hluboká. Stehy se táhnou od rtů dolů k bradě. Ale jsem moc spokojený, plastický chirurg to zašil výborně.“

Jíst můžete?
„Úplně v pohodě, nemám s tím problém. Kopačka naštěstí nezasáhla sanici.“

Ale jizva vám asi na památku zůstane.
„To určitě. Po takovém zákroku to lze očekávat. Měla by být minimální. Ale co, nebude první…“

Poznaly vás doma manželka s dcerou?
„Poznaly, nelekly se, tak je to dobré. Když se dívám do zrcadla a vidím stehy, tak to vážně tak hrozné není. Rána je volná, nemám ji zavázanou, aby se nezanítila, tak se můžu pozorovat.“

Popište, jak k roztržení brady vlastně došlo?
„Byl to běžný souboj v tréninku, hráli jsme čtyři na čtyři a soupeř poslal míč ze strany před bránu. Polovysoká rána, mířila na zadní tyč. Šel jsem po míči ve chvíli, kdy ho chtěl odkopnout i bránící spoluhráč. Srazili jsme se a měl jsem smůlu, že jeho podrážka zasáhla můj obličej.“

Co se vám v tu chvíli honilo hlavou? Už jste mohl nastoupit v Lize mistrů...
„Myslel jsem si, že mám jen malou díru na bradě, že to spraví drobné šití. Až když přiběhl doktor a hned mluvil o tom, že musím na plastiku, došlo mi, že to bude vážnější.“

Neprobleskla vám hlavou vzpomínka na rok a půl staré zranění hlavy?
„Musím se přiznat, že teď jsem na to vůbec nepomyslel. Spíš jsem si říkal, jak asi budu vypadat.“

A kdy se vrátíte na hřiště? Jak to vlastně vypadá s vaší účastí na mistrovství Evropy?
„Čekám, co mi řekne doktor. Musíme najít způsob, jak chránit ránu, aby se neroztrhla. Jakmile se najde možnost, budu trénovat. Do dvou týdnů bych chtěl být každopádně zpátky.“

Nepřibude k přilbě ještě chránič brady?
„To teď vážně nevím. Musíme najít něco, co mě nebude omezovat. Nevím, jak by to mělo vypadat. A jde i o to, aby mi to povolili. Když si hráči berou kryt po zlomenině nosu, také musí mít svolení.“

Co vlastně říkáte spekulacím, že vás čeká šest měsíců bez fotbalu?
„Kdybych byl normální pacient, který se neživí fotbalem, tak je pravděpodobné, že nebudu nic dělat šest měsíců. Jenže já se musím vrátit co nejrychleji a musíme najít způsob, jak chránit tvář.“

Nebojíte se teď, po těch všech zraněních, chodit do soubojů. Neuhnete podvědomě?
„Zatím ne. Mám bohužel v povaze za každou cenu zabránit gólu. Na hřišti mě zajímá jediné: nedostat gól. Vlastně důležité pro mě po tom střetu bylo to, že gól nepadl, když už jsme se tam oba takhle vrhli…“

Mírně cynické…
„Berte to tak, že mám vůbec nejhorší sezonu, co se týče zranění. Je to hodně frustrující, takhle dlouho stát. Zmeškal jsem hodně zápasů.“

Autor: (mich)
Foto pro Aha! - David Rawcliffe/propaganda, profimedia.cz, ČTK