Kolik času zbývá reprezentačnímu trenérovi? 9 hodin pro Brücknera
HERNING/PRAHA – Měl by si dnes vychutnat každičký okamžik, uchovat ty nejlepší vzpomínky. Byť je to jen dnešní přátelák českých fotbalistů s Dánskem, pro trenéra Karla Brücknera (68) znamená hodně. Právě začalo neúprosné odpočítávání. Moc času mu nezbývá, sám se ohlásil do trenérské penze. Po letním Euro skončí.
Co ještě rychle stihnout? Jak beze zbytku naplnit čas, který je vám dán, resp. sám jste si jej vymezil? Trenér Karel Brückner teď tohle řeší. Věčně pochybující, nespokojený.
„Třicet čtyři let u trénování, to je dostatečně velká zátěž. Skončím po mistrovství Evropy,“ prohlásil minulý týden. Pevně rozhodnutý, bezmála na prahu sedmdesátky si uvědomil, že nic netrvá věčně…
Zdalipak si spočítal, jak blízko udal horizont té zlověstné definitivy? Dnes povede v Dánsku reprezentaci v sedmdesátém utkání. Naposledy vyjede na půdu soupeře.
Kolikrát se pak ještě postaví na lavičku nároďáku? V pěti? V osmi utkáních po tom dnešním? „Času už je málo,“ uvědomuje si Brückner.
Při vší úctě k síle reprezentace, avšak se smyslem pro realitu, počítejmě spíš se dvěma přáteláky před ME a třemi zápasy ve skupině.
Pak? Postup do dalších bojů turnaje by byl spíš milým benefitem na odchodnou. Češi se už rok potýkají s marodkou. Forma klíčových hráčů je diskutabilní. Ne, ne, loučení velkého kouče je hodně blízko.
I s tím dnešním stihne už jen šest zápasů. Devět hodin koučování. Devět hodin do úplného konce. Musí si to užít. Ale za devět hodin toho lze stihnout až až…
Co lze stihnout za devět hodin?
■ Třeba zajet z Olomouce na Baník.
Jen tak ze zvědavosti se kouknout, jak to hraje ten Svěrkoš. A co na něm vlastně všichni vidí? Dát s ním řeč a zase zapomenout.
■ Jednu cestu z Olomouce do Varšavy.
Podívat se na soupeře pro příští kvalifikaci a pak říct svému nástupci Petru Radovi, jak to vlastně ti Poláci hrají.
■ Valnou hromadu ČMFS, když se třeba zrovna volí svazový předseda.
Lze zopakovat i vícekrát. A že vás tam, trenére, jako čestného hosta budou zvát…
■ Všechny tiskovky, které tak nesnášíte.
Od nominační, přes soustředění v Korutanech, pak přes přáteláky v Praze, na mistrovství Evropy a nakonec ta rozlučková…
■ Pořádnou dělnickou šichtu.
Jak zpívá folkař Dobeš, tři odpichy vysoké pece a budem zpoceni přece. S pauzou na oběd, pochopitelně. Trenéřina je proti tomu havaj.
■ Vysázet na chatě v Hlubočkách celou plantáž keříků s rajskými jablíčky.
A letitá fáma o mičurinství kouče Brücknera se konečně stane skutečností.
■ Najít ve videoarchivu nahrávky zápasů, v nichž ještě dával Baroš góly.
A kdy ještě hrával zdravý Rosický. Samotné přehrání kazet už tolik času nezabere.
■ Přepočítat všechny prachy, které jste fotbalem vydělal. Že z těch třiaapadesáti mega něco schází?
Aby ne, nacpal jste peněz jako šlupek dcerám do baráků.
■ A za devět hodin lze třeba prohrát šest zápasů.
Nebo si vymyslet báchorku, co se asi tak mohlo stát na pokoji 433. Každopádně je třeba vždycky si to užít.
