Dobře naložená vrba nároďáku!

Masér reprezentace Eduard Poustka o hráčích o Brücknerovi o pitomcích

PRAHA - Masérovi prý fotbalista na stole řekne i to, co neví, nebo nesmí vědět manželka. Masér je vrba, a také studna drbů. O EDUARDU POUSTKOVI (48) se navíc říká, že je šedá eminence ve Spartě i v nároďáku. Že tahá za nitky. Co on nato? Směje se: „Už jsem to slyšel stokrát a je to blbost. Kdokoliv a kdykoliv mě může vyhodit. Já jsem jen dobře naložená vrba.“ A vypráví »koktavé« vtipy, které se nedají napsat...

Jak vypadá sešlost jménem reprezentace očima maséra?
„V nároďáku je spousta kluků, kteří prošli Spartou, takže se ke mě vracej. Vidíme se jednou za čas, jsou nadržený, chtějí vědět, co kde, kdo a jak. Sedíme, vzpomínáme, a to je pecka. Mám to moc rád.“

Takže je máte pro sebe?
„No, já mám bývalé sparťany a kolega Jirka Vít Moraváky a zbytek světa. Ale nejsou to mafie, jedem všichni dohromady. Prostě Jirka ví, co se děje na Moravě a já zase, co je novýho v Čechách. V tomhle nároďáku je nejlepší parta na světě, jaká kdy mohla bejt.“

Jak to funguje ve vaší polovině?
„Tak třeba. Mám v masérně postel. Na ní jsou cedulky Nedvěd, Poborský, Lokvenc a Blažek. Tam si kluci sednou a já jim pouštím filmy. Český komedie. A já sedím na zemi a jsem šťastnej.“

Co letí?
„Na prvním místě jsou Homolkové, představení pana Šebánka o Kvašňákově patičce, to se válíme smíchy pokaždý. No a pak Vesnička, Polívkovo Kurva hoši, Sněženky a machři...,“

I díky tomu se Brücknerovu týmu říká »krásné mužstvo«?
„Ano, protože se v něm spojila člověčina s výborným fotbalem. Když budete mít výborný fotbalisty, ale pitomce, je to k ničemu. My se společně chechtáme a společně jsme taky před dvěma roky vořvali porážku v semifinále Eura s Řeckem.“

A jaký je Karel Bückner?
„Fantastickej. Osobnost, fotbalovej filosof. Sedne si na masérnu a my ho posloucháme. Von tak krásně mluví vo fotbale. To umí jenom von a Láďa Škorpil. Taky má tolik hlášek. Jo, umí se naštvat, ale nároďák hraje pořád dobře, takže ho to zase tolikrát nepotká.“

Vy jste známý šprýmař a hecíř. Dostal jste ho na něco?
„Jo v roce 2000 na Euru, to ještě dělal asistenta Pepovi Chovancovi. Měl jsem z Dubaje arabskej hábit. Po porážce s Francií jsem si to při vobědě navlík, nasadil brejle a s namalovaným šekem jsem od něj šel jako v arabštině koupit Jirku Němce.“

Nepoznal vás? Prodal ho?
„Koukal na mě a povídá: Co tady chce. Dej pokoj, vyhoďte ho. Tak jsem sundal brejle a on vyhrk: Ty vole jeden. Byla to paráda. Víte, já mám rád veselý lidi, a to pan Brückner je.“

Ptát se, jestli se těšíte do Německa je asi hloupost?
„Těším! S tímhle mančaftem třeba na konec světa.“

A co na to vaše manželka. Buď jste na Spartě, nebo s reprezentací...
„Moje Johanka, já jí říkám Johanka z Arku, protože za mě doma všechno vybojuje, je milionová.“

Hitparáda prací

1. koncert gumových balonků s hroty, ideální nástroj na prokrvení. Zejména kolen a okolních vazů po operaci (Koller, Lokvenc).
2. klasická masáž, nohy, záda. Kdy? Kdykoliv, ráno, v poledne, večer (všichni).
3. tejpování kotníků, loktů (obojí Ujfaluši).

Největší dřina? Lokvenc!

Největším milovníkem masáží je »věž ze Salcburku« Vratislav Lokvenc. Masér Eduard Poustka aby kvůli vytáhlému útočníkovi chodil do posilovny... „Vráťa má rád, když se tlačí. Říkám tomu masáž od kosti. Svlíkám ho z kůže. Vráťa je největší dřina, lámu si na něm prsty. Kdyby byli takoví všichni kluci, tak mě zničej,“ směje se Poustka a jedním dechem dodává: „Já to vydržím, hlavní je, aby se »Šoula« cítil v pohodě.“

Autor: Petr NĚMEC
Foto Aha: Denisa Hamerníková