Liberečtí fotbalisté v poláriu: Zmrzlí tučňáci
LIBEREC – Pánové zřejmě milují pohádku o Mrazíkovi a v minulém životě dováděli coby lední medvědi na severním pólu. Jak jinak si vysvětlit vášeň fotbalistů Liberce pro stepování v třeskutém mrazu?
Jan Nezmar je jediným návštěvníkem kryokomory, který nesvléká svetr
Svléknou se, na uši narazí čelenku, na pusu a na nos roušku a vlezou do komůrky, kde právě udeřilo šílených sto dvacet pod nulou…
Útočník Jan Nezmar vede otužileckou partu. Společně s obránci Tomášem Janů a Jiřím Liškou docházejí do libereckého kryocentra. Tady se tihle ledoví muži oddávají mrazivé vášni. „Chlad působí blahodárně na kloubní aparát, na kosti, svaly, šlachy. Všechno se rychleji léčí a organismus dobře regeneruje,“ vysvětluje Nezmar. Je to moderní terapie se širokými léčebnými účinky.
Až budou polárníci verbovat do expedice dobrovolníky, určitě mu zavolají. „No jasně, Nezmič je první a jediný člověk na světě, který chodí do kryokomory ve svetru,“ chechtá se kapitán týmu Tomáš Janů. Poukazuje na Nezmarovu mužně chlupatou hruď. Procedura se pochopitelně odbývá jen v trenýrkách, ponožkách a se zmíněnou rouškou a čelenkou.
„Gorila v poláriu, to se jen tak nevidí,“ rýpne si bývalý záložník Liberce Václav Koloušek. Jen hecuje, sám do komory, kde se brodíte ledovou mlhou a drkotáte zuby, nechodí. Má prý klaustrofobii a nulový podkožní tuk. „Zmrznul by hned. A co my pak tady s mrtvým Kolouchem?“ vrací hbitě úder Jan Nezmar. 
Koloušek teď hraje v Innsbrucku a pod alpskými velikány si prý zimy užije až až…
Fotbalisté otevírají dveře do komory. Je to jako když lezete do ponorky přetlakovou kabinou. Nejprve první špeluňka, pak druhá a nakonec třetí, kde mráz klesá až na vražedných -120 °C. Tři minuty pak chodí v malém kroužku, co chvíli akorát změní směr.
Dovnitř je vidět špatně, synteticky zkapalněný vzduch vytváří efekt oparu. Čtyřletá Terezka Nezmarová poskakuje pod oknem. „Tati, vezměte si tam tučňáka, bude chodit s váma,“ nabízi velkého plyšáka. 
„Je fakt, že se tam kolíbáme jako tučňáci,“ připustí pak Jan Nezmar, když vyleze ven. Všichni strašně »klepou kosu«, ale Tomáš Janů opět zahřeje vtipem. „Nezmič je jako polární liška. Má úplně bílej kožich od toho mrazu.“ Benjamínek výpravy Jirka Liška jen významně zakašle: „To bych si vyprosil. Liška jsem tady přece já.“ Jinovatka na Nezmarových prsou pomalu taje…
Pak už se borci zahřívají na stepperech, po návštěvě polária se musí nejméně deset, lépe však dvacet minut poctivě rozhýbat.
Zítra je čeká liga v Plzni. „Snad nám nezmrzla forma,“ strachují se. Na jaře, až na domácí remízu se Žižkovem, zatím úspěšně napravují mizerný začátek podzimu.
Autor: MICHAL CHYTIL
Foto Aha! – Denisa Hamerníková
