Liberecký útočník Andrej Kerič: Jako papoušek

LIBEREC – Byl to na úvod 20. kola fotbalové ligy bláznivý duel s jedním kouzelným okamžikem. Blýsknul se jím Liberec, který musel dohánět celý první poločas gólové manko se Žižkovem. Papoušek krátce po přestávce utekl po levém křídle, milimetrovým pasem našel Keriče na druhé straně a ten ukázkovým dloubáčkem vyrovnával. Zápas pak po divokém průběhu skončil 2:2.
Nejdřív měl každou kopačku jinou
Tu gólovou nazul až o přestávce
„Chtěl jsem to tak udělat. Petr mi poslal výborně balon, měl jsem dost času ho podebrat,“ liboval si Andrej Kerič, zimní posila Liberec z Chorvatska. Zatím mluvil ve své mateřštině, ale do spřízněné češtiny už se pomalu dostává. Ve čtyřech zápasech se trefil třikrát, skvěle se doplňuje s bojovníkem Nezmarem i tvůrcem Dortem.
Má touhu bojovat, nezabalí žádný souboj a ještě je technicky slušně vybavený. „Jsou to sladké chvíle, když dáte takhle pěkný gól,“ vyprávěl nevysoký útočník. Zatápěl zle žižkovským bekům, dělal prostor i pro spoluhráče. „A ten gól bych rád věnoval tátovi. Trénoval mě pět let, věnoval mi hodně času a energie, dal mi moc,“ básnil Kerič.
Upozornil na sebe i menší výstředností, byť neplánovanou. V prvním poločase běhal po libereckém trávníku s jednou kopačkou žlutou a druhou modrou. „Ne, to není nový model,“ chechtal se. Vypadal jako papoušek, začínal se žlutými, pak měl dvě barvy a končil s modrými. „Prostě mi jedna praskla, tak jsem si rychle vzal druhou.“ Rupla mu levá, o poločase si pak vyměnil i pravou. A tou pak dal gól. „Takže to byla šťastná výměna, ne?“
10.3.2008