Nagano 1998: Už je to 10 let - Seriál Aha! - Zámoří nechápe: Zlato má Jamajka!

Wayne Gretzky poprvé gratuluje Jaromíru Jágrovi. Po národním týmu mu později Jágr znechutí vítězným gólem i jeho poslední zápas kariéry.

19. února 2008 • 13:30

PRAHA – Od ﬁnále Světového poháru tehdy ještě neuběhly ani dva roky. Hokejový svět počítal napevno s tím, že si v Naganu zahrají o nejcennější olympijské zlato historie stejně jako v SP Kanaďané s Američany, tehdy díky triumfu ve zmiňované soutěži považovanými za vládce planety.

Nic se nezdálo být jasnější. Jenže – nestalo se. Oba »vytuněné« bouráky vylétly z plánované trati po srážce s přehlíženou plečkou, která měla do konce turnaje zůstat ukryta v odstavném pruhu…

Vážnost českého týmu ještě klesla po zveřejnění nominace. Hlinka a spol. se nebáli jako jediní z velké šestky do výběru zařadit většinu hráčů z Evropy. Osm z 12 borců navíc jelo na turnaj z extraligy! Dnes absolutně nemyslitelné! „Tak málo hráčů z NHL? Blázni!“ komentovala českou nominaci zámořská média.

Střih o pár dní později: bědování, výmluvy, vyčítavé pohledy… Američané se z Nagana pakovali po čtvrtfinále, pro Kanaďany skončil turnaj v semifinále. Dál už je nezajímal. Oba zámořské nadutce vyprovodil český tým, jenž tloukl oddaným srdcem. „Ve Philadelphii mi říkali, že máme stejné šance na zlato jako jamajský bob. Tak jim ukážu, jak taková medaile vypadá,“ těšil se Petr Svoboda na návrat z her.

Český tým byl na vrcholu blaha, cestou na Olymp přemohl dvě nejuznávanější božstva. „Teď nám zbývá snad už jen porazit Marťany,“ smál se kouč Slavomír Lener otázce, jestli je ještě možné dosáhnout většího úspěchu než v Naganu.

To za oceánem měli k vtípkům daleko. V Americe museli profesionálové vysvětlovat, proč byli po večerech častými hosty japonských barů a hlavně proč v návalu vzteku po prohře s Českem zdemolovali svůj pokoj v olympijské vesnici. K dětinským hrátkám s hasicím přístrojem se nikdo nikdy veřejně nepřiznal, ačkoliv hráči viníka znají. Podle médií to byli Bill Guerin a Keith Tkachuk.

Jak na prohru reagovali Kanaďané? Wayne Gretzky opouštěl kolbiště v slzách. Hráči se po prohře s Finskem v duelu o bronz odmítli bavit s novináři. Možná i proto, že je muži s perem týdny klamali líbivými větičkami typu: „Čechy nikdo nepovažuje za favority. Nikdo určitě nečeká, že by hráli ve finále.“ Pár dní na to ze sebe americký kouč Ron Wilson soukal: „Stalo se něco, co nám z paměti nikdy nevymizí.“ A jeho kanadský kolega Marc Crawford musel přiznat: „Už to není jen naše hra.“ A to přitom i dlouho po turnaji oba trvali na tom, že díky výluce sestavili nejsilnější výběry svých zemí v dějinách…

ZLATÁ CESTA

19. února – americký hněv

Američané se nemohou smířit s vyřazením, opilí ničí vybavení pokoje v olympijské vesnici. Spící gólman Mike Richter se probudí zahalený v pěně z hasicího přístroje. Tisk ale do hokejistů pálí ještě tvrdšími náboji. „Byl to děs!“ napsal list USA Today. Český tým se chystá na Kanadu, jíž se postaví další den. Soupeř přišel o kanonýra Sakika, jenž si ve čtvrtfinále proti Kazachstánu poranil kolenní vazy a turnaj pro něj skončil. Češi se obávají o stav obránce Petra Svobody, jenž kvůli zhmožděnému pravému loktu vůbec s týmem netrénoval. Už tehdy se ale vědělo, že nastoupí. A co dělají ostatní? Procvičují samostatné nájezdy…

Wayne Gretzky: Drsný konec

PRAHA (knp) – V tom návalu radosti a pýchy nad skalpem hrdé Kanady nebylo cosi úplně v pořádku. Soucit nad osudem Wayna Gretzkého. Největší postava hokejové historie skončila svůj sen o zlaté medaili potupně: ve třetím útoku, neviditelný, zrazený. „Nechápu, proč nejel Mark Messier,“ pozastavil se ještě před turnajem nad absencí svého dlouholetého parťáka. V semifinále pro změnu nejel on: na nájezdy se jen díval. „Opomenutí nejtvořivějšího hráče všech dob v nejzoufalejším okamžiku vzedmutých národních vášní byl tou poslední dírou v potápějícím se Titaniku II,“ zoufal si list Montreal Gazette. The Greatest One pak dlouho seděl se skelným pohledem na střídačce. „Jeho manželka Janet brečela, nesla to těžce,“ vzpomíná Petr Husička, tehdejší předseda APK, který seděl v hale přímo vedle ní. Díky prominentním lístkům sedával v sektoru s otcem Erika Lindrose, Gretzkého rodiči. Na semifinále dostal neobyčejně zajímavého souseda. První dvě třetiny se oba ještě bavili, pak už ne. „Strašně to prožívala, při nájezdech se jako většina manželek neměla sílu dívat,“ líčí. Zvláštní dvojici zabraly ve třetí části kamery, obrázek se dostal domů. A Husičkovi, tehdy šéfovi Vsetína, chodily užaslé zprávy. „My tehdy měli spoustu peněz, lidi byli vykulení, že ve Vsetíně řešíme příchod Gretzkého,“ vrací se s úsměvem k dávné minulosti.