Pavel Horváth: To je náš pidimuž! Fotbalový špílmachr u školního zápisu…
PRAHA – Školní chodbou se rozdrnčí zvonek, protivný zvuk otřepe i někdejším postrachem pedagogických sborů na několika pražských školách. Protřelý fotbalový záložník PAVEL HORVÁTH (32) by neměnil.
Školní chodbou se rozdrnčí zvonek, protivný zvuk otřepe i někdejším postrachem pedagogických sborů na několika pražských školách. Protřelý fotbalový záložník PAVEL HORVÁTH (32) by neměnil. „Tady s mladým jo, ale s Adrianou ani náhodou,“ mrkne na obě ratolesti.
Šestiletou princezničku drží za ruku, pohledem pohladí i měsíčního Patrika, který pochrupuje v kanafasu. Horváthovi jsou právě u zápisu, maminka Jana šla vyplnit dotazník a taťka, sparťanský špílmachr, obě ratolesti opatruje. „Chrněl bych celý den, nosili by mě a krmili, to bych si uměl představit i užít. Ale v lavici bych už nevydržel,“ rozjímá. Má jedno z mála volných odpolední, tak je využije pro rodinu.
Adriana zatím zdraví spolužáky ze školky, poznáte, že je kápo, když si diriguje ostatní caparty. „Doufám, že není po mně ve všem. Taky by ji nemuseli vzít,“ strachuje se Horvi. „Třeba na ruce nejsem moc šikovnej, takže jestli tam má něco slepit nebo složit, jsme v pytli.“
Ale paní učitelka už volá celou rodinku do kabinetu a vyptává se: „Jakpak se jmenuješ?“ Budoucí prvňačka se způsobně představí: „Adrianka.“ Zvědavé kantorce je to zjevně málo: „A čípak jsi?“ Copatá slečna zvedne oči v sloup: „No přece tátova,“ opáčí bezelstně. Pak poznává obrázky, čísla, všechny úkoly zvládá s přehledem.
Budoucí fotbalista se mezitím začíná v povijanu vrtět, je mu horko a škola je mu šumafuk. Rodinka může vyrazit domů. Od školy je to kousek. „Ráno vodím já, odpoledne vyzvedává Jana. Máme to tak rozdělený. Akorát se mnou ráno klábosí ostatní maminky a strašně je zajímá, jak bude hrát Sparta, aby byly doma za chytrý.“
Pozorný tatínek už lehce asistuje u přebalování. Je spíš opatrný, i když se snaží. „Má ty nožičky takový křehký, ještě mu je tak ulomit. Kdybych mu s tou fenomenální levačkou něco udělal, nikdy si to neodpustím,“ děsí se. Horvi má představu, že právě dal českému fotbalu podobný klenot, jako je on sám. „Když vidím, jak kope, je to stoprocentní. A kouká se mnou na mistrovství Afriky a zajímá ho to,“ uzavírá. Adrianě říká »pidižena« a teď k nim přibyl i »pidimuž«. Jednou bude ale velký fotbalista…
