Hokejista Eliáš a rosnička Voláková: Bude svatba?

»Kdybyste věděli, co všechno se mně honí hlavou…«

Poměrně důležité, jde o jeho hokejovou budoucnost a potažmo tedy o stovky milionů korun! V New Jersey mu vypršela smlouva, on sondoval, kdo by ho mohl v NHL chtít a kolik by mu byl ochoten zaplatit. Proto se trochu zdržel a domů dorazil až teď v týdnu.

„V první řadě jsem si musel najít agenta. Původně jsem si myslel, že si angažmá vyjednám sám, ale po prvním sezení s manažerem Jersey mi bylo jasný: Hochu, tohle není nic pro tebe, na to nejseš stavěnej…“

Takže si zatím pocity úplné volnosti neužíváte?
„Je to dobrá šance ověřit si, jaká je vlastně moje cena, které kluby by mě mohly chtít a co dají. Anebo k tomu ani nedojde. Uvidíme…“

Myslíte, že byste se rychle dohodl na pokračování v New Jersey?
„I to je možné. Já bych rád zůstal, manažer řekl, že by mě taky rád udržel. Takže je to jen o tom, zda a jak se dohodneme. Když dá dobrou nabídku...“

Co je pro vás v tom rozhodování nejdůležitější? Plat?
„Stojím v rozhodujícím bodě svého života, budu podepisovat poslední kontrakt kariéry. Ale největší faktor je tým. Chci hrát tam, kde budu vyhrávat. Nechci se někde soužit porážkami, to mě pak práce netěší.“

Hraje roli i to, kde ten který tým sídlí. Narážím na váš vztah s rosničkou Petrou Volákovou, udržovat ho na dálku z New Jersey je asi snazší než třeba z Vancouveru…
„Samozřejmě. Snažíme se být spolu, jak často to jen jde, tudíž Petru už skoro letušky z ČSA znají jménem… Má svoji práci, kvalitní práci, která ji baví, je to nejen televize, ale i její talk show a spousta moderování. A já to respektuju, jako ona respektuje mé zaměstnání. Jen bohužel zatím veškeré kompromisy dělá ona, za což si jí strašně vážím. Strašně se nadře na to, aby za mnou mohla třeba na týden odjet. Nikdy jsem si neuvědomoval, co taková práce všechno obnáší.“

Co jí to trochu vrátit? Vzít se, být rodina…?
„Jistě se pokusím jí to, co pro nás dosud dělala, jednou vynahradit. Jak říkám: nemáme žádný problém, respektujeme se, máme se rádi a jistě se k tomu dopracujeme. I na to dojde…“

Bude ochotná opustit svou práci? Taky jí nespadla do klína…
„Bavíme se o tom, jistě, protože ani jeden nebereme tuhle známost, nebo tenhle vztah na lehkou váhu.“

Vám bylo letos třicet. Pracují i u chlapů tzv. biologické hodiny? Chtěl byste rodinu, cítíte se zralý na děti?
„Děcka mám strašně rád, třicet mi bylo, ale o věk v podstatě nejde. Začínám to cítit, že bych chtěl rodinu, něco víc v životě…“


Chystáte třeba už letos v létě před Petrou pokleknout na koleno a požádat ji o ruku? A pak si ji do roka vzít?
„To vám přece nebudu říkat! V hlavě se mně toho motá tolik, to radši ani nechtějte vědět!“

Když jste v Americe, jak udržujete kontakt? Jen přes telefon?
„Jasně, několikrát denně. Anebo přes Skype. (internetové volání bez poplatku – pozn. red.) To je vynikající věc! Jen já, blbec, jsem ho objevil až teď!“

O kolik vzrostly vaše telefonní účty, co máte přítelkyni tak daleko?
„Moc ne. Vždycky jsem byl velký telefonista. Hodně jsem volal do Evropy, akorát teď volám víc jen Petře než na všechny strany.“


Plánujete už společnou dovolenou?
„Jistě, člověk si musí umět užívat života. Strašně se těším, jak si odpočinu, že budeme spolu. Budu se snažit s Peťou cestovat, i když ona do toho všeho dělá ještě školu a čekají ji zkoušky. Uvidíme, co stihneme, a co ne.“

Destinace?
„Rádi bychom se podívali společně po Evropě. Peťa je hodně přes historii, památky a jiné zajímavé věci. Jsem rád, tomuhle jsem zrovna nikdy moc nedal. Takže mi její přítomnost v mém životě rozšiřuje obzory…“

Autor: Martin BREJLA
Foto pro Aha!: Lenka Hatašová/Story