Podruhé narozený skokan Jan Mazoch: Rok poté... Žiju. Skáču. Budu se ženit!
BROTTERODE/PRAHA – Na den přesně před rokem po Evropě ještě dozníval ničivý orkán Kyrill a jeden jeho poryv na můstku v Zakopaném smetl českého skokana JANA MAZOCHA (22). Přežil tehdy svou smrt. Rok poté však už znovu s lyžemi neohroženě šplhá na můstky.
Na den přesně před rokem po Evropě ještě dozníval ničivý orkán Kyrill a jeden jeho poryv na můstku v Zakopaném smetl českého skokana JANA MAZOCHA (22). Přežil tehdy svou smrt. Rok poté však už znovu s lyžemi neohroženě šplhá na můstky...
Honzo, máte 20. leden v kalendáři označen coby vaše druhé narozeniny?
(smích) „To vážně nemám. I když bych mohl. Slavit to nehodlám, snažím se už na to, co se tehdy stalo, absolutně nemyslet. Udělal jsem za tím tlustou čáru.“
V den toho výročí budete závodit, ovšem ne na leteckém podniku SP v Harrachově…
„A to je pro mě, myslím, dobře. Z mamuta bych měl ještě moc velký respekt. Netroufl bych si. Mám pořád trochu problémy v letové fázi, dělám tam chyby. V Harrachově navíc fouká a to já mám pořád ještě v podvědomí. Jak začne fičet, hned koukám na praporky, a to taky není dobře. Takže letos se ještě rád kouknu jen v televizi.“
Zmiňujete respekt. Kolik už vlastně máte od srpna, kdy jste se na můstky vrátil, skoků?
„Kolem čtyř set.“
Spadl už jste při některém z nich?
„Ne, ne, díky Bohu ne. Ani už nikdy spadnout nechci. Čímž nemyslím, že si skokan dole hrábne rukama, nebo upadne na dojezdu. Ale co jsem předvedl v Zakopaném, to už bych nikdy předvést nechtěl.“
Co s vámi dělá, když vidíte v televizi, jak se o minulém víkendu rozšvihal Nor Romoeren?
„Naštěstí jsem to neviděl.“
To vás ušetřili? Říkali: Zavři oči, to je hrůza, raději se ani nedívej?
„Ne, prostě jsem neměl příležitost. Až pak mi to popisoval brácha.“
Viděl už některý z vašich skoků váš dědeček Jiří Raška a taky přítelkyně?
„Jasně, ve Frenštátě přece byly závody. Přítelkyně se přišla podívat, ale když jsem se pouštěl z lavičky, otočila se zády.“
Nemá ona větší strach než vy sám?
„To rozhodně má. Říká mi to. Musím jí po každém tréninku a závodě hned napsat, že je všechno v pořádku. Vcelku ji chápu, pro ni to bylo taky hodně těžké.“
Nemáte v plánu jí to vykompenzovat? Třeba tím, že z ní uděláte paní Mazochovou?
„To už v plánu je, i máme termín. Bude to dvacátého června, v den prvních narozenin naší Viktorky.“
Budete letos závodit v Zakopaném? Jestli ano, s jakými pocity tam pojedete zpět?
„Určitě tam skákat budu a pojedu tam úplně v pohodě. Těším se. Mám ten můstek rád a co se mi tam stalo, byla jen strašná náhoda.“
Máte na ten strašný pád nějakou památku? Startovní číslo? Helmu?
„Mám ty lyže, na těch jsem normálně v létě dál skákal. Přežily. A tu prasklou helmu mám uloženou doma.“
Když se ohlédnete, co vám ta nehoda dala?
„Změnila mě. I fyzicky. Už třeba nemám takovou nadváhu. Nějak mi to v hlavě přeskočilo a nemám takovou potřebu jíst.“ (shodil osm kilo – pozn.)
Dala vám určitě i publicitu. Přišli s ní třeba i sponzoři?
„Zajímavá věc: Elektrotechnická firma Credo Elektro se mě rozhodla podpořit ještě v době, kdy zdaleka nebylo jasné, zda budu moci dál sportovat. “
Šlechetné…
„Majitel firmy je ultramaratonec a ví tedy, co je běh na dlouhou trať.“
Co se tehdy v Zakopaném stalo?
Závod SP v polském Zakopaném zastavil hrůzostrašný pád českého závodníka Jana Mazocha. Silný poryv větru ho v nejvyšším bodě letu doslova sfoukl. Otočil půl salta a z výšky se zřítil přímo na hlavu, pak už jeho bezvládné tělo klouzalo po bubnu dolů. V bezvědomí byl transportován do nemocnice v Krakově, kde jej pak ještě deset dnů udržovali v umělém spánku. Boj o holý život vyhrál zřejmě díky tomu, že neměl žádná vnitřní zranění ani zlomeniny. Z těžkého otřesu mozku se však zotavoval několik měsíců, učil se znovu chodit, mluvit, číst i psát. Od konce srpna se však ze skokanských můstků spouští dolů znovu.
