Lukáš Zelenka: OSAMĚLÝ RVÁČ

Už byste ho tam nedostali ani párem volů. Ne, děkuji, do Turecka tak jedině na dovolenou k moři! Jedna zkušenost bohatě stačila. Fotbalový záložník LUKÁŠ ZELENKA (28) se zkraje týdne kvapně a s pocity vykoupení rozloučil v Manisasporu a vzápětí se dohodl na nové smlouvě v belgickém Westerlo. V klubu, kde ještě před sedmi lety hrál a odkud si ho, svého odchovance, zpátky koupila Sparta.

Lukáši, co se vlastně všechno seběhlo?
„V Manise už na mě neměli peníze, odešel jim hlavní sponzor. Měl jsem i nějaké rozepře s trenérem, tak jsme se dohodli takhle. Je to lepší pro obě strany.“

Jak se vám podařilo vyvázat ze smlouvy, která měla končit až v roce 2010?
„Celkem lehce, nechtěl jsem po nich žádné peníze. Také v posledních měsících jsem trochu slevil z platu.“

Do Westerlo vás pustili gratis?
„Úplně zadarmo. Proto mi taky dali v Belgii slušné podmínky. Lákalo mě, že je tam o mě pořád zájem, že se znám se šéfy i lidmi okolo fotbalu. Řekl jsem si, že se nechci honit za prachama, že je pro mě důležitější hrát.“

V Turecku jste se finančně zajistil?
„Svým způsobem ano. Kdo tam hrál, přesvědčil se, že se tam dá vydělat balík.“

S čím jste se loučil v Turecku?
„Že tam už nikdy nechci hrát fotbal. Že jsem Turky nikdy nepochopil. Rok jsem se měl parádně, rok jsem se trápil. Nosili mě na rukou i ponižovali.“

Snažil jste se pochopit jejich mentalitu?
„Zjistíte, že vám lžou do očí, a když na to přijdete, nestydí se za to. V tom se nedá žít. Trenér mě nestavěl, ale tvrdil, že je to vůle vedení. A když jsem se šel zeptat na vedení, hodili to zase na trenéra.“

Jsou hodně nevyzpytatelní?
„Nemají trpělivost, jsou sobečtí. Honí se za prachama a vy jste pro ně zboží. Emotivní, horké hlavy; kdyby to šlo, hned tahají kudly. Vážně blázinec.“

Mluvíte o tom, že jste si vyjednal přestup. Vy nemáte agenta?
„Nemám, raději se spolehnu sám na sebe. Vystřídal jsem pana Nehodu, Pasku i pana Zíku, ale stejně jsem nakonec zjistil, že nejlíp si všechno vyřídím sám.“

Prozradíte důvod, proč jednáte na vlastní pěst? Jste osamělým rváčem, musíte se postarat sám o sebe…
„Když má manažer padesát a víc hráčů, zákonitě na vás nemůže mít čas ve chvíli, kdy si vzpomenete, protože se zrovna něco děje. Mám tu zkušenost. Nebaví mě dávat někomu peníze a nemít pořádný servis. Takže se vážně teď biju sám za sebe, s panem Zíkou jsme skončili spolupráci.“

Máte špatné zkušenosti?
„Fotbalista je pro manažery vždycky kšeft. Budiž, ať to tak je, ale nesmí na vás kašlat, když z vás mají peníze. Vás by bavilo, když vám agent tři dny nevezme telefon? Když se komunikace omezí na esemesky?“

Váš manažer Zíka se nestaral?
„Když se vyskytly problémy, nebyl k sehnání. Zjistil jsem, že si věci umím zařídit i bez něj. Mám už kontakty, vím, jak co chodí. Hlavně jsem zjistil, že jde všechno jednodušeji, než se tváří. Je spousta hráčů, kteří jsou u agentů na druhé koleji a nemají takový servis, jaký by si za ty prachy představovali. Jde o to, kdy se naštvou a ozvou se.“

Hřebík ho strašil ve snu

Má pověst věčného potížisty. S ničím se nepáře, mluví bez obalu a štve tím hlavně trenéry. „Vím, přitahuju průšvihy. Ale lepší už to asi nebude,“ odhaduje Lukáš Zelenka, někdejší sparťanský tvůrce hry. Šikovný záložník s reprezentačními zkušenostmi. Odešel z tureckého Manisasporu do belgického Westerlo. Sám si vyběhal smlouvu, rozloučil se s manažerem a je rád, že se může spolehnout sám na sebe. „Řeknu, co si myslím. Nesnáším pomluvy a alibismus. A nemám rád, když s vámi nejednají na rovinu, a naopak si myslí, že jste trouba, co všechno odkývá.“

Měl ve Spartě trable s trenérem Hřebíkem. Byl pro něj rebel, protože říkal, co si myslí. „Dokonce se mi o něm jeden čas zdálo. Ještě v Turecku. Strašil mě ve snu. On tvrdá palice, já jakbysmet.“ Měl před tím i patálie s Brücknerem v jednadvacítce, se zmiňovaným Hřebíkem to bylo peklo a Grigovi hned našel přezdívku: Pan Paňdžábu. Štval kdekoho. „Trenéři jsou ješitní, se mnou je taky těžký vyjít. Ale dám si říct. Když trenér komunikuje, vždycky se dohodneme. A jsem taky starší, tak se tolik nestavím na zadní.“

A obuje se klidně i do agentů. Mluví o částkách, které lítají vzduchem. Je to prý jen reklama. „Sto milionů, sto padesát milionů, to lítají cifry, ale ve skutečnosti jsou to daleko menší peníze. Je to jen show pro lidi, nedejte na dojem,“ vzkazuje. Plánuje, jak se jednou vrátí do Česka. Klidně by prý šel do Bohemky. „Nemusím za každou cenu honit prachy….“