Jiří Štajner: Beze mě!
HANNOVER – Šest let! Tak dlouho, s jednou nepovedenou přestávkou ve Spartě, kopal útočník Jiří Štajner za Hannover bundesligu. Šest let rozdával Němcům české kulišárny. Stal se modlou pro fanoušky. Teď o něm německé noviny píší: „Je frustrovaný, vezme i druhou ligu!“ Co na to »Štajny«? „Napsal to nějaký blázen,“ kroutí hlavou. Pojďme si pustit film jednoho dne v Hannoveru.
Auf Wiedersehen, Hannover? Ne pánové, sbohem!
..
Střih č. 1.: Trénink
Makačka »H96« končí. Jiří zažongluje s míčem a přibližně dvě stovky diváků ani nedutají. Pak Čech přeskočí plot a vrhnou se na něj. Na nikoho jiného. Žádný Tarnat, žádný Brdaric, žádný Hanke. Štajner! Autogramy! „Jo, pořád mě tady mají lidi rádi, ovšem už nejsem kápo mančaftu. Tím je teď právě Mike Hanke. Ale že mě to štve? To je blbost. Jdu do sprchy. Probereme to při obědě ve městě, jo?“ povídá.
Střih č. 2.: Restaurace
„Ciao Jiri,“ zdraví rozesmátá okatá servírka v italské restauraci. Číšníci mu podávají ruku. Očividně nejde jen o »succes«. Štajner si objednává špagety a minerálku. „Naštvaný jsem byl na jaře. Tenkrát mně trenér slíbil, že na mně postaví mančaft, a najednou jsem nehrál. Přednost mají Němci. Z cizinců nastupujeme tak dva. Teď už to neřeším. Naučil jsem se, že nad tím, co nemohu ovlivnit, nemá cenu si lámat hlavu,“ povídá.
Něco se zkrátka zvrtlo, kam nemělo. „Ale půjde to tady nahoru. Peníze mají. Koupí mladé Němce z jednadvacítky a půjdou nahoru. Jenže už beze mě. Chci pryč. Když to půjde v zimě, dobře. Ale budu ještě za peníze. V létě bych šel zadarmo,“ vysvětluje Štajner.
Chtěl by zůstat v první bundeslize, nicméně ani druhé lize by se nebránil. „Prvních pět mančaftů je fakt dobrých. Zázemím, vším. Třeba takový Mönchengladbach...,“ uvažuje. Na jinou cizinu prý už není zvědavý. „V Rusku berou jen do pětadvaceti, v Rakousku zase nad pětatřicet,“ směje se. „Ne, ne. Když to nevyjde tady, tak se vrátím do Čech. Domů do Liberce nebo do Jablonce. Jinam ne. Nechci už nikam dojíždět. Sparta? Nepřipadá v úvahu,“ kategoricky odmítá návrat na Letnou bývalý reprezentant. „Nároďák jsem nehodil přes palubu. Ale nechme to být. Rozhodují jiní,“ nechce otvírat bolavé téma.
Střih č. 3.: Ulice
„Jedu domů, tak se mějte. Dík, nashle,“ loučí se Jiří Štajner. Jenže v tom k němu přiběhne vousáč a s nadšeným pokřikem: „Štajner, Štajner,“ nedá jinak, než že se musí spolu vyfotit. Jiří se usmívá „Vždyť říkám, že tady mám fandy pořád. Ale vážně! Opravdu odcházím.“ Jenže člověk se nemůže zbavit dojmu, že tady bude někomu chybět...
