Robin Kaleta: Strach z neznáma
PRAHA – Rád dělám nebezpečné věci, ale bezpečně! Tak tohle říká přední český freeskier ROBIN KALETA (26). Ve tváři mu hraje úsměv. A když přidá oblíbenou větu světa freeridingu – Jsem dobrý tak, jak jsem starý – slabší povahy padají do mdlob.
Rád dělám nebezpečné věci, ale bezpečně! Tak tohle říká přední český freeskier ROBIN KALETA (26). Ve tváři mu hraje úsměv. A když přidá oblíbenou větu světa freeridingu – Jsem dobrý tak, jak jsem starý – slabší povahy padají do mdlob. Ono vidět totiž Robina v akci není pro lidi se slabými nervy. Způsob, jakým sjíždí téměř kolmé zasněžené svahy plné různých skoků, je omračující. Vystudovaný právník prostě potřebuje svou dávku adrenalinu...
Robine, podle nového projektu »Knocking on heaven’s door…« vám už nestačí jen ježdění, chcete ho vyšperkovat ještě další lahůdkou...
„Začal jsem s B.A.S.E. jumpingem. Zatím mám za sebou seskoky z mostu, ze skal. Ale mám v plánu Ski B.A.S.E. jumping. Prostě jet na lyžích, normálně skočit ze skály, která tedy bude trošku vyšší a po několika vteřinách volného pádu otevřít padák. Je to nebezpečné, ale věřím, že to je bezpečné. No, já rád dělám nebezpečné věci. Ale bezpečně!“
Míváte při svých aktivitách strach?
„To se dostáváme k tomu, co to strach je. Strach je z neznáma, a když neznámo poznáme, tak přijde respekt. Znám rizika věcí, do kterých se pouštím.“
Řekl jste si někdy ne, do tohohle nejdu?
„Tak to pozor, říct si NE!; to je základní podmínka přežití. To si musí umět říct každý. Že prostě ty správné podmínky nejsou. Je to největší umění. Ovšem jsou lidé, kteří adrenalin potřebují k životu. Když pomine, posouvají hranice. Ale je potřeba riskovat víc a víc s rozumem.“
Kdy vám nejvíc zatrnulo?
„Zatrne mi dost často. Nejvíc to ale bylo při závodech Red Bull snow thrill on Monte Rosa v Itálii. Šlo o heliskiing v dlouhých a exponovaných terénech s převýšením osm set metrů. Spousta skalních srázů, a trefit nakoukanou cestu bylo téměř nemožné. Tam měli strach všichni. Psychicky jsem byl hrozně vyfluslý.“
Pak jste nechtěl asi sníh a lyže měsíc vidět, ne?
„To zase ne, adrenalin je potřeba. Čtrnáct dní jsem ježdění nehrotil, zklidnil jsem si hladinu. Jenže ono je to s adrenalinem jako s drogami. Člověk si ho dá velkou dávku, a když se s ní srovná, chce ještě větší. Ale nesmí se nic přehánět, ono se mezi freeridisty říká, že je člověk tak dobrý, jak je starý. Takže je lepší umřít jako starý freeridista. Problémů jsem měl dost, když jsem byl mladý a neměl takový respekt.“
Prozraďte, jak jste se dostal k ježdění ve volném terénu. Nikdy jste nezávodil mezi brankami?
„Branky mě nezajímají. Začínal jsem jako obyčejný lyžař na sjezdovce u nás v Beskydech. Adrenalin mi poskytoval uspokojení, takže jsem vyhledával volné ježdění. Teď jezdím rád na Slovensko, kde je spřízněná řeč, skvělí lidé. Mám rád malá střediska, hnusí se mi paneláková střediska bez atmosféry ve Francii, továrny na lyžování.“
Kdy jste se stal profesionálním freeskierem?
„Po skončení studií na právech, takže vlastně od jara 2006 nedělám nic než lyžování. Práva jdou zatím bokem, ale denně narážím na právní problémy. Jenže teď mě lyžování baví, posouvám se nahoru. Dokud budu tohle cítit, u ježdění zůstanu. Když půjde jen o bohapustou zábavu, začnu hledat jiné uplatnění.“
O čem je vlastně závodění freeskierů?
„Pro všechny je stejný start a cíl, ale jde o to, jakou linku tyto body spojí. Kdybych to řekl zjednodušeně, jde o celkový dojem. Počítá se náročnost linie, skoky, agresivita jízdy, její rychlost, plynulost, technika jezdce. Já si vybírám, v rámci možností, aby linie byla plynulá a ne moc lehká.“
Na sestru řvu
Robin Kaleta není v rodině jediný, kdo se dal na volné ježdění. Stejný osud si vybrala i jeho mladší sestra Sabina, kromě ježdění dokončuje v Olomouci právnickou fakultu. „Patří k nejlepším u nás,“ chválí sestru Robin. Tvrdí, že je pro ni docela užitečné mít ho za bratra. Někdy. „Ve volném terénu jsem na ní občas hodně nepříjemný. Seřvu jí, aby si uvědomila, že udělala blbost. Mám o ni strach,“ říká. Rodičům ji zatím z hor potlučenou nepřivezl. „A také nikdy nepřivezu,“ slibuje Robin Kaleta.
B.A.S.E. JUMPING
B.A.S.E. je akronym. Za jednotlivými písmeny se skrývá vysvětlení, co vlastně správný »basejumper« musí dokázat, odkud musí skočit, aby se dostal do elitní společnosti, kde všichni mají svá čísla. B je building, jako budovy. A znamená antenna, což zahrnuje nejrůznější vysílače. S, to jsou mosty (spanbridge). A E? Přece earthcliff, tedy všemožné přírodní úkazy, útesy, skály, odkud se dá skočit. Dohromady tedy B.A.S.E.
