Sport 9. listopadu 2007 • 02:00
Hokejista Sparty okusil tvrdost fotoreportérského řemesla - EXKLUZIVNĚ Foto pro Aha! J. Nedvěd ©
PRAHA – Ten nápad vzešel z jeho hlavy. „Víte, já taky zkouším fotit,“ zmínil hokejový bek pražské Sparty JAROSLAV NEDVĚD (38) v jednom z rozhovorů s reportéry deníku Aha! „Jenže zatím jen děti, hrady a Trosky. Nedalo by se domluvit, že bych si vyzkoušel nafotit nějakej dobrej sport?!“ požádal. A plán byl na světě! Lepší příležitost než fotbalový duel Slavia – Arsenal v Lize mistrů dlouho nebude…
Pouhé tři stupně nad nulou, z nebe se valí provazy ledové vody. „Aspoň poznám, jaký to taky může bejt. Jít na fotbal v kraťasech a tričku není žádný umění, že jo!“ vítězí v jeho nitru nadšení nad rozumem. Pod kalhoty a bundu navléká hokejové ribano, kulicha narazí hluboko do čela. „Aspoň mě nikdo nepozná a nebudou na mě z hlediště házet petardy,“ říká. Strachuje se, jestli zvládne fotit v kožených rukavicích. „Pravda, vystajlovanej moc nejsem, ale zima mi snad nebude. I když kosa je tedy parádní! Jestli si přivezu zápal plic, trenér ze mě bude mít jistě radost,“ utrousil sarkasticky. Kvůli focení si totiž na Spartě musel vyjednat volno ze soustředění v Benátkách...
Jen co si od redakce přebere vybavení (Canon EOS Mark1 DS a objektivy až po 300mm) a od Slavie vyfasuje akreditační kartu a fotografickou vestu, hrne se do práce. „Vyfotíte mě na telefon? Ať můžu klukům poslat důkaz, že tu fakt jsem!“ prosí už na ploše.
Jako úplný novic se neumí orientovat; postaví se, kam mu kdo ukáže. Ale o to větší je nadšení, s nímž mačká spoušť. „Ty jo, to je fofr!“ udivuje ho rychlost závěrky aparátu, která zvládá pět snímků za vteřinu. „Ty jo, už jich mám stovku! Kolik máte vy?“ vyptává se »kolegů« chvíli před poločasem. Největší problém, zdá se, má s výškou tyčového stativu. I naplno rozbalen sahá bezmála dvoumetrovému Nedvědovi sotva po bradu. „To bych měl za chvíli na zádech hrb! Musel bych si nechat vyrobit tyč na míru,“ špačkuje. „Myslíš takovou?“ houkl na něj vytáhlý fotoreportér Sportu Jaroslav Legner a předvedl svoji.
Píská se poločas. „Co budeme dělat? Jdeme někam na čaj?“ ptá se Nedvěd Denisy Hamerníkové, skutečné fotoreportérky Aha!. „Blázníš?! Teď je třeba vybrat, upravit a poslat fotky do redakce,“ slyší. To se všechno děje vstoje, v tunelu pod tribunou. Zpátky na déšť se odtud z fotografů nechce nikomu. Nedvěd však nabídku, ať už zůstane v suchu, odmítá. „Jsem přece v práci! Jde se na to!“ velí.
Prší stále víc, Nedvěd má strach o zapůjčenou výbavu v ceně statisíců korun. Aspoň provizorně si proto balí aparát do rozpárané igelitky. Promrzlý na kost má ke hře pořád průpovídky. „Ty jo, Miloši, co to tady máš za kšeftíky?!“ haleká na doktora Miloše Barnu, který se stará jak o fotbalisty Slavie, tak hokejisty Sparty. „Jsem nevěděl, že za ně hraje i Duda,“ utrousí mimoděk, když Diarra z Arsenalu tvrdě zajel do slávisty Švece.
Zápas se nachyluje, Nedvědův záskok s ním. »Dvougigová« karta v aparátu je zaplněna 389 snímky. Ohromné číslo, ale tolik jich často »napráskají« i profíci. „Tak teď ještě Arsenal ve sprchách a pak si půjdu stoupnout před MischMasch,“ osnuje Nedvěd plány pro bulvár jako dělané. „Paparazzovat bych si taky zkusil. Zrovna bráchu bych si vykostil!“ chechtá se hokejista, jehož bratr Petr je známý záletník.
Fotografka Denisa se zatím probírá jeho »dílem«. „Dobrý. Nebo spíš klobouk dolů!“ chválí ho. „Nevěřila jsem, že tam v tom dešti a tmě budeš mít něco ostrýho,“ skládá elévovi poklony.
„Tak mi to tam u vás domluv, po sezoně přestupuju do Aha!“ loučí se Nedvěd zvesela. Pak dodává: „Ale fotit budu jen hokej! Tam na nás aspoň neprší…“
NEJLEPŠÍ ÚLOVKY NAŠEHO ELÉVA
