KLOKANÍ (bezstarostná) JÍZDA: Tak jezdí fotbalové hvězdy Karel Rada a Marek Nikl

Představíte si fotbalistu, a hned vidíte kluka ve sporťáku. Jenže to jen bažanti blázní v nadupaných kárách, lítají jako splašení. Tohle už je stará máza, chlapi, co to mají v hlavách pěkně srovnaný. Sedlají choppery, vznešené a elegantní koráby mezi motorkami.

Požitkářsky plují krajinou, mašiny bublají, spokojeně předou a chvílemi zaburácí; pro ucho znalce je to jako dobře sladěný orchestr. Fotbalové stálice KAREL RADA (36) a MAREK NIKL (31), defenzivní opory Bohemians 1905, podnikají svoji bezstarostnou jízdu. Ve fotbalové kariéře už něčeho dosáhli, teď pomáhají vršovickým Klokanům bojovat mezi ligovou elitou po velkolepém návratu v loňské sezoně.

Oba si svoje miláčky pořídili v Německu. Karel Rada hrál ve Frankfurtu a odtamtud má Yamahu Virago 1100. Skvostný kousek, mnohokrát vylepšený. „Vidlice, nádrž, řídítka, spojka, všechno už prošlo úpravou,“ povídá nadšeně vytáhlý stoper. Motorku před sedmi lety koupil od tehdejšího pana domácího. „Starší pán. Manželka mu to zakazovala, jeho nebavilo se s ní pořád hádat, tak mi ji prodal.“ Ale taková mašina vyžaduje pořádného chlapa. „No, když přidáte plyn, je to dřina,“ dodává. A že Rada není žádné tintítko.

Jako jeho parťák Marek Nikl. Také pořádný chlapák, řízný bek či záložník, má páru a zkrotí ještě většího macka. Yamaha Wild Star má zdvihový objem dokonce 1600 ccm. „Mám ji osm let. Kupoval jsem ji v Norimberku, pomáhal mi s tím tehdy Pavel Kuka. A tahle se mi líbila na první pohled,“ pohladí láskyplně černou krasavici. Širokou v bocích, avšak ladně protáhlou.

Nastartuje a motor přede jako veliká líná kočka. „Jezdíval jsem kdysi z Norimberku do Česka. Vždycky v létě, když skončila sezona. Je to krásný, zapomenout na starosti a koukat po kraji, jezdit po silničkách, kde nepotkáte živáčka,“ zasní se. Objede vesnici kousek za Dobříší a zajede zase do garáže. „Ale už máme velkou rodinu, je čím dál tím míň času. Takže na jaře se občas svezu do Prahy na trénink a to mi musí stačit,“ uzavře téma.

Jeho »road movie« je u konce. Stejně jako Karla Rady. Teď se oba soustředí na fotbal, na to, aby si jejich Bohemka vedla důstojně v lize. Oba projeli svět, svoji vášeň berou s nadhledem. Správní motorkáři. Jen tak pro požitek si vyjet, nikam nespěchat, mít styl a šmrnc…

Nikl: Vozím caparty

Začínal na jawě třistapadesátce, české klasice. „Koupil mi ji táta,“ vzpomíná Marek Nikl, defenzivní záložník ligové Bohemky. „Vždycky jsem měl rád ten pocit svobody, když jedeš jen tak do nikam, pomalu, v pohodě,“ zasní se. Jezdí v klidu, nezávodí, nepočítá se k dárcům orgánů. V Německu, kde hrál osm let bundesligu, jezdil často na tréninky. Teď v Čechách to chce zavést znovu, jen asi koupí ještě jednu krasavici, nějakou lehčí. Aby líp kličkoval v pražském provozu. „Mám rád, když si to brumlám serpentinama tak osmdesátkou, žádný spěch. Ale do Prahy budu muset přidat.“ Když Marek zapne koženou bundu s nápisem Jack Daniels až ke krku, vypadá drsně. Nakrátko ostříhaná hlava, pronikavý pohled. Přesto by asi tvrďáky z Hells Angels, Pekelné anděly, naštval. „Jak se nám rozrůstá rodina, vozím spíš děti, věčně dělám kolečka po vesnici. Jsem taková atrakce, vlastně vozím i všechny caparty z okolí,“ povzdychne si táta od třech kluků.

Rada: To je moje holka

Až potkáte v okolí Plzně démona na obrovské vínové mašině, jak si to bublá po okreskách a v majestátném posezu se kochá krásnou krajinou, tak vězte, že to je Karel Rada, slavný fotbalový stoper.

Vicemistr Evropy 1996, ligový inventář, ale také motorkář. Má parádní »překopanou« yamahu. „Kamarádi mi ji upravují. Skoro každý rok přijdou s nějakou novinkou. Naposledy mi dali větší nádrž. A na ni napsali jména klubů, kde všude jsem hrál. Od Tachova přes Slavii, Trabzonspor, po Bohemku,“ pochválil šikovné umělce z řad přátel.

Karel se navlékne do kožených kalhot, pevně utáhne boty a na hlavu nasadí šátek. „Ten je od Adélky, říkala, že s lebkou a hnáty kostlivce budu vypadat líp. Já mám totiž jinak úplně obyčejný,“ přiznává, že se mu dcery starají o doplňky. Adélka je fotbalistka a plavkyně, Eliška je spíš umělecky založená. „Ale jezdily by obě. To je koleček, co udělám, než všechny povozím,“ směje se. Je na tom stejně jako Marek Nikl, také proluftuje okolní drobotinu.

Také nezávodí a stačí mu pohodlná jízda do stovky. Začínal na pionýru, pak přesedlal na východoněmeckého simsona. „No a teď se na téhle dámě střídáme s tchánem. On taky jezdí, vždycky mi ji provětrá a vyleští. Aspoň mašina nezahálí v garáži.“ Když vyráží rodina na výlet, táta jede na motorce a zbytek rodiny usedá do »doprovodného vozidla«. „Holky mi mávají z auta, hecují. A já předjíždím a nechávám se předjíždět. Tak to u nás chodí.“ Už dlouho nebyl na srazu v chlapské společnosti. Prý po kariéře…