Martin Straka: Školí se na leváka

> Co mu radil »doktor« Jágr?
> A jak se teď podepisuje?

Ten se zlomeným palcem pravé ruky z nedělního zápasu s Bostonem musí na hokej na několik týdnů zapomenout. „Ale jak dlouho to bude, přesně nevím. Ta nejistota je na tom to nejhorší,“ říkal ještě ve čtvrtek, když se vrátil z návštěvy nemocnice s nepořízenou.

Doktoři si s vámi nevědí rady?
„Pořád mám prst moc oteklý. Musí se počkat, až to splaskne, aby věděli, co s tím. Ještě je možný, že mi to budou muset smontovat.“

V zámořských médiích je přitom hotová věc, že budete chybět čtyři až pět týdnů a že vám nehrozí operace…
„To se ještě neví, nemohl jsem s tím ani na snímek, protože by kvůli tomu otoku nic neviděli. Zatím ten prst mám v dlaze.“

Jak se to vaše zranění vůbec seběhlo?
„Kleknul jsem si, pitomec, a dostal jsem ji golfákem do palce. (směje se) Zmáčklo mi to ruku o hokejku, a to mi ten prst zlomilo.“

Smůla, že střílel Zdeno Chára, od posledního měření hráč s nejtvrdší střelou v NHL…
„Bohužel to trefil zrovna on…“ (směje se)

Vyčítáte si svou obětavost, že jste do té střely šel?
„Na to člověk nemyslí, to je v takovéhle situaci instinkt. S tím se musí počítat. Zlomených, nebo naražených věcí jsem měl za ta léta spoustu.“

Jak vás při životě omezuje nefunkční palec?
„Hodně. Všechno musím dělat levačkou, na kterou jsem úplně levej. (směje se) Takže to je dost těžký.“

Radil jste s Jaromírem Jágrem, který měl zlomený malíček a podobné problémy?
„Povídal mi, abych si na to dal bacha, protože on zkoušel hned hrát a pak se mu to špatně hojilo. A museli mu to lámat znovu. Ten to zná. Takže říkal, ať si to nechám zahojit. On si s tím zažil patálie a najednou místo měsíce nemohl nic dělat dva.“

Uvažoval jste o tom, hrát ve speciálně upravené rukavici, jakou měl Jágr na mistrovství světa ve Vídni?
„Jo, zkoušeli jsme to. Když jsem v tom zápase šel do kabiny, hejbali mi s tím a moc to nebolelo, akorát to bylo oteklý. Takže jsme uvažovali o tom, že to zatejpujeme a půjdu zpátky na led. Ale nejdřív mě hned na stadionu poslali na snímek. Když jsem vylezl ven, věděli, že je to zlomený. Říkali, že se bojí, že ten palec je i hnutej, takže s tím nastoupit nemůžu. Kdyby mi to vypadlo, byl bych místo měsíce venku dva a půl, nebo ještě dýl.“

Musí to být hodně nepříjemná situace. Bez palce se člověk nenají, neoblékne …
„Je to těžký. Všechno musím jíst lžící, tkaničky si zavazovat nemůžu. Vždycky se musím podívat, co si budu obouvat. A doma mi manželka musí pomoct, oblíknout mě. (směje se) Ale už tu levačku zlepšuju. Největší potíž byla, když jsem se měl v nemocnici podepsat.“ (směje se)

Zvládl jste to, nebo jste tam napsal jen tři křížky?
„Něco jsem tam hodil, ale úplně nečitelnýho.“

Co teď děláte, když má tým úplně jiný program než vy?
„Já byl s klukama ještě na zápase v Pittsburghu, ale od návratu jsem lítal po nemocnicích. Teď jsem doma, pak se půjdu se podívat na stadion na trénink. Odtud zase do nemocnice a večer na zápas (Rangers porazili v noci ze čtvrtka na pátek New Jersey 2:0 – pozn. aut.). Tam se na mě kouknou znovu a doufám, že už zjistí, co a jak.“ (Doktoři poslali Straku na rentgen a verdikt o další den odložili – pozn. aut.)

Autor: PAVEL KŘIKLAN