Jiří Šlégr a Robert Reichel odlévali: Vítězný zvon

Pro vítězství Litvínova udělají prostě cokoliv. Proto se hokejisté JIŘÍ ŠLÉGR a ROBERT REICHEL oblékli do montérek a vzali do rukou lopaty. Vyrazili totiž do Teplických strojíren odlít z hliníku »Vítězný zvon«. Jeden už sice pod střechou stadionu Ivana Hlinky visí, ale to je půjčený mrňous. Teď si odlili větší. „Bude líp vidět a slyšet,“ vysvětlil Šlégr.

„Tak jsme tady,“ ohlásil se Jiří Šlégr řediteli slévárenské divize Teplických strojíren Jiřímu Tietlovi. „Vezměte si montérky a můžeme jít na to,“ vyzval oba litvínovské bardy. „Ty já na sobě neměl snad dvacet let,“ vzpomínal manažer a zároveň kapitán Litvínova Reichel. „Já je měl nedávno, na pumpě. Teda, spíš jsem je neměl,“ durdil se naoko Šlégr, kterého před pár týdny fotil deník Aha! coby svalnatého pumpaře v rámci představování extraligových týmů.

V tovární hale se místo hokejek chopili lopat a začali házet speciální písčitou směs do formy. „Je to lepší než hokejka,“ prohodil »Alby« Reichel. Směs se musela pořádně upěchovat, jinak by se dílo nepovedlo. Do formy se nalil roztavený hliník. Hlavně opatrně, aby si hokejisté nic nešplouchli na ruce. „Ty budeš lejt, já přidržovat,“ pasoval do role hlavního slévače Reichel svého parťáka »Gumu«.

„Nech toho volání a pojď se fotit,“ popichoval bek hrajícího manažera, když mu do ruku dali zvon, který byl vyroben na zkoušku.

Kdo na nápad s »Vítězným zvonem« přišel, nebylo potřeba dlouho zjišťovat. „Kdo asi,“ kývl Reichel hlavou směrem k urostlému bekovi. „Já jsem tady na ptákoviny,“ bez mučení přiznal Šlégr, jenž loni svými skopičinami bavil litvínovské publikum. Tu přijel po vítězství na led na rolbě, tu na čtyřkolce, jindy na bobech. „Zvonění bude lepší. Už se těšíme na nový zvon. Neměli jsme pořádnej, proto jsme zatím tolik nevyhrávali,“ smál se Jiří Šlégr.

Patnáctikilový zvon přijde litvínovskou kabinu zhruba na 10 000 korun a hotový bude zhruba za týden. Poprvé by se mohl rozeznít 28. října po zápase s Karlovými Vary...

Já makal jako šroub, povzdechl si obránce

Oba se sice už pěknou řádku let živí hokejem, ale v hlavě ještě mají dobu, kdy byli regulérními zaměstnanci závodů. „Já tedy nedělal v provozu ani den. Jen jsem měl v chemičce věci,“ povídal Robert Reichel, když šel kolem píchaček. „Ale ty jsem na učňáku zažil, když jsme chodili na praxi,“ zavzpomínal. „Takže jsi tomu utekl. To já musel tři měsíce makat v Komořanech v elektrárně jako šroub, vstával jsem ve tři čtvrtě na pět,“ obořil se na svého kamaráda Šlégr. „Jsem elektrikář, ale k drátům jsem se nedostal. Kopal jsem výkopy nebo navíjel cívky,“ dodal. „Musel jsem, jinak bych nedostal výplatu. A když jsem přestoupil do áčka, tak jsem den dělal v chemičce,“ smál se litvínovský obránce.