David Rozehnal: Luka, hezky to zní...

Narodil se mu syn a jako dárek dostal kapitánskou pásku

Davide, poprvé jste hrál jako kapitán. Berete to jako poctu, byť šlo o přípravné utkání?
„I kdybych dostal pásku na tréninku, budu si jí vážit. A kdyby se mi někdy poštěstilo být kapitánem v kvalifikačním zápase nebo na nějakém šampionátu, splnil by se mi další sen. Ale to je asi daleká budoucnost. I teď to ale bylo milé. Nařídil to prý trenér Brückner.“

Asi vám chtěl udělat radost. Prožíváte nejlepší okamžiky života. Tak ať je to s plnou parádou…
„Byla to taková třešnička na dortu, to je pravda. Hrajeme pěkný fotbal, v klubu se mi daří. To ale není úplně to nejdůležitější. Hlavní je, že se nám narodil syn. To jsou ty skutečně nejkrásnějí chvíle.“

Rodili jste minulou středu, zkraje týdne jste si vzal volno a dorazil na reprezentační sraz o den později. Trenér nic nenamítal?
„Vůbec ne, zavolal jsem mu osobně a poprosil ho. Nechtěl jsem nechat Peťku s malým doma samotné. Dovezl jsem je z porodnice v sobotu, sraz byl v úterý, ale čekal jsem, až přiletí maminka Peťky do Anglie. Stará se o ně a chtěl bych jí tímto moc poděkovat.“

Byl jste u porodu?
„Každý mě nabádal, abych k porodu šel. Navíc jsme rodili v Newcastlu a nechtěl jsem nechat manželku samotnou. A je to krásný zážitek, když vidíte syna v náručí manželky. Nic krásnějšího jsem nezažil.“

Máte zarostlou tvář. Nebyl čas se oholit?
„Nestihl jsem to. Raději jsem trénoval a hned jak jsem se vrátil domů, věnoval jsem se rodině.“

Vypadáte víc jako drsňák. Vlasy nakrátko, strniště na bradě. Do anglického fotbalu náramně zapadnete.
„Chodím rád nakrátko a vousy mi nevadí. Ale drsňák? Když si to bude soupeř myslet, jedině dobře. Stříhá mě manželka, my šetříme na holiči, a teď měla plné práce s malým, tak zarůstám.“

Jak vás vlastně napadlo jméno Luka?
„Do poslední chvíle jsme nechávali otázku jména otevřenou a hlavně jsme o tom nikomu neřekli. Je poměrně netypické, tak jsme nechtěli, aby do toho někdo mluvil. Ale myslím, že jsme mu vybrali krásné jméno a věřím, že nám to malej nebude nikdy vyčítat. Hezky to zní, ne?“

Inspirovali jste se jménem italského střelce Luky Toniho?
„Ne, ne, líbilo se nám jméno Lukáš, ale chtěli jsme nějakou jeho variaci. Máme knížku jmen a pod jménem Lukáš bylo plno variant. Třeba Lucas, Luca i Luka. To poslední se nám zamlouvalo nejvíc.“

Jak vám jde přebalování? A koupání?
„Překvapivě to zvládám, i když zatím spíš asistuji. Pomáhám. A smekám před manželkou. Je obdivuhodné, jak jí maminkovská role jde. Až se vrátím z nároďáku, tak bych chtěl už taky dělat všechno sám. Chci být nejméně stodvacetiprocentní táta.“