Josef Řezníček: 911 jako porsche

Oba jsou uznávaní pro svou výdrž a pro své sportovní vlastnosti. Porsche 911 je historicky nejúspěšnějším soutěžním autem a karlovarský obránce JOSEF ŘEZNÍČEK (40) se zase ode dneška může pyšnit titulem historicky nejúspěšnějšího hokejisty extraligy. Alespoň co do počtu zápasů. Pokud nastoupí večer proti Spartě, překoná rekord Ladislava Lubiny, na kontě jich bude mít 911. Totéž číslo, které proslavilo i automobilku Porsche. „Kamarád si zrovna tenhle typ přivezl z Francie. Když jsem mu říkal, že by mi ho mohl kvůli číslu půjčit, vůbec nechtěl,“ posteskne si naoko Řezníček.

Třeba ho chystá jako dárek. Rekordních 911 startů by si něco podobného zasloužilo, ne?
„Jsem si jistej, že pro mě není. (směje se) Ale ten rekord je pěknej. Je to obrovský číslo, znamená to spoustu let a práce. A samozřejmě i zábavy.“

Je vůbec možné si v té spoustě zápasů vybavit jeden konkrétní? Třeba z první, druhé sezony…
„Vybavuju si ten úplně první. Byl to svátek, tenkrát ještě československá liga. Letěli jsme do Košic a byl to neuvěřitelnej fofr, dostali jsme pěknou nakládačku. Ale jinak zápasy 0-700, to vůbec nevím.“

Co vám pomohlo k hokejové dlouhověkosti?
„Určitě vytrvalost, trpělivost. Je to taky daný mojí postavou (měří jen 169 centimetrů – pozn. aut.). Tím, že jsem menší, jsem na sobě pořád musel pracovat, abych se udržel rychlostně, silově. A taky je důležitý zdraví, za celou kariéru jsem měl na těžký zranění štěstí. (Klepe si na zuby.) Měl jsem jen dvakrát přetržený kolenní vazy. V roce 1992, kdy byla Plzeň stříbrná, jsem sezonu nedohrál a po ní šel na jedinou operaci v kariéře.“

Do magické tisícovky vám moc nechybí. Zdoláte ji?
„Pořád slýchám od lidí: ‚Ty ještě budeš hrát, a těch tisíc uděláš.‘ Je to od nich hezký. (Usmívá se.) Ale já se jim jenom směju, protože to nejde. Já přece nemůžu tvrdit, že budu hrát ještě dva roky, když nevím, jestli mě zejtra neloupne někde v zádech a neřeknu: ‚Hele, konec, já už to nemám zapotřebí‘.“

Jdete teď do každého zápasu s obavou, že se to může stát?
„Vůbec si to nepřipouštím. Navíc musím říct, že se cítím daleko líp než třeba před pěti lety tady v Plzni. To mě asi žene furt dopředu. Hokej se taky změnil, poslední dva roky tam není tolik kontaktů, je to spíš technický. Přiblížilo se to hodně té době před 20 lety, jen je hra rychlejší a fyzicky náročnější.“

Josef Řezníček
(30. 11. 1966)

Odehrál k dnešnímu dni v extralize 910 zápasů, v nichž nasbíral 452 bodů (108+344). Začínal v sezoně 1983/84 v dresu Plzně, potom působil v Jihlavě, Olomouci, německých klubech Weisswasser a Sachsen, ve fi nské Hämeenlinně, francouzském Chamonix, znovu v Plzni, Spartě a nyní nastupuje za Karlovy Vary. V roce 1986 byl na MS dvacítek, o pět let později ve Finsku si zahrál i na seniorském šampionátu. S Olomoucí má titul (1994), v Jihlavě (1986, 1987) a v Plzni (1991) byl v týmu poraženého fi nalisty. Vedle hokeje obchoduje s oblečením značky Replay.

Nejmilejší zápas
Asi vítězné finále ligy s Olomoucí proti Pardubicím. Splynulo mi to ve velkej úspěch. A ta atmosféra po vítězství... Ale dalo by se vybírat z x zápasů.

Nejoblíbenější spoluhráči
Určitě to bylo tady v Plzni, byli jsme jedna rodina, chodili jsme pořád na pivo. S partou, která se tady sešla v roce 1996 (např. Volák, Kučera, Kampf, Kořínek – pozn. aut.) jsem odehrál spoustu zápasů.

Nejhorší konec angažmá
Jediný, co mě sedí v hlavě, jsou poslední dva roky v Plzni. Když jsem v roce 2003 odcházel, začal se tady dělat tlak, bylo to strašně náročný na psychiku.

Nejlepší publikum
Bylo vždycky v Plzni. Když bylo vyprodáno, nadupaný hlediště, to se prostě hrálo. A když jsem tady byl se Spartou, s Varama, nebo s Jihlavou, bylo to taky skvělý.

Nejhorší stadion
Teď už se tam nejezdí. Vsetín. Lidi tam uctívali jen ty svý bohy, kdo tam přijel, tak to polejvali slivovicí, pivem a tak dále. Takový nekulturní prostředí. A ten stadion za těch 10 let, co jsem tam jezdil, byl pořád stejnej: žádná úprava, žádná investice.

Nejnepříjemnější gólman na nájezdy
Jeden z těch hodně nepříjemnejch je Roman Čechmánek. Toho jsem zažil ve Varech, měl zvláštní styl, uměl si na mě najít pozici, kolikrát jsem mu nemohl dát gól. Je jich ale víc: Lašák, Málek. Roztáhnou se od tyče k tyči a nejde to zvednout nahoru.

Nejhezčí gól v kariéře
Blafák při nájezdu v rozhodujícím zápase o třetí místo v sezoně 1999/00 v Plzni. Tenkrát jsme vypadli v semifinále se Vsetínem, kterej nešel porazit. Když nedali gól Patera s Procházkou nebo Kratěna s Brošem, tak je dal Tomajko.

Nejúnavnější cestování
Když jsem hrál za Chamonix, večer nás pod Mt. Blankem naskládali do lůžkového autobusu, ráno jsme po 10 hodinách vylezli a byli jsme v Normandii. Anebo v Německu, v lize jsme měli nejblíž Kassel, kterej byl daleko 550 kilometrů. Zlatá extraliga!