»Bláznivá« ambice olomouckého trenéra Martina Pulpita (40): Povedu Inter Milán!
OLOMOUC – Když vám český fotbalový kouč s vážnou tváří oznámí: „Budu trénovat Inter Milán!“, co si asi tak pomyslíte? Patrně, že buď je blázen, nebo pod drogami. Jenže kouč Sigmy Olomouc MARTIN PULPIT (40) to myslí naprosto vážně. Prostě tomu věří! On totiž »blázen« je! Do fotbalu!
Z vašeho mobilu zní při vyzvánění typicky italsky zabarvený komentář zápasu. V překladu: Šance, gól! To je Inter Milán?
„Jistě. Jsem členem fanklubu Interu, a když to jde, třikrát čtyřikrát do roka jedu na zápas. Ať už na San Siro, nebo někam na sever Itálie.“
Vážně věříte, že jednou budete slavný Inter trénovat?
„Ano, je to můj sen, kvůli tomu ve fotbalu jsem. Dělám pro to všechno, přestože vím, že trenérů, kteří by chtěli trénovat v Itálii a právě Inter, je spousta.“
Jak se tam chcete dostat?
„Věřím, že mi pomůže trenér Zeman (český kouč Zdeněk Zeman, jenž vedl například Lazio a AS Řím a má v Itálii stále zvuk – pozn. red.), který má v Itálii kontakty. Doufám, že mi vyšlape cestičku třeba do jiného klubu, a tam si mě všimne Inter. Ale teď udělám všechno pro Olomouc, která mě v kariéře první prvoligovou šancí posunula dál.“
A kde máte jen garsonku. Proč, když se spousta trenérů pokouší z každé štace vytřískat co nejvíc?
„Kdybych po Sigmě chtěl jiné bydlení, nebyl by to problém. Ale já jsem se naučil skromnosti. Kdysi jsem viděl, jakou daň zaplatil za to, že financoval fotbal, pan Pelikán v Děčíně. Zruinoval se. Nedělám fotbal pro peníze, ale kvůli motivaci jako je Inter Milán.“
Takže nemáte na nic čas. Ani řidičák jste si neudělal a dojíždíte z Prahy do Olomouce pendolinem…
„Mám připravené všechny podklady, udělám si řídičák tady v Olomouci. A k tomu vlaku: Když není na trati žádná porucha, jsem v Olomouci za dvě hodiny a deset minut. Autem to v tomhle čase nepřejedete.“
Jinak žijete s přítelkyní a s dcerkou v bytě na pražském Jižním městě. Máte na ně chvilku?
„Myslím, že mám. Malá právě začala chodit do první třídy.“
O domečku nesníte? Prý jste koupil parcelu na Vysočině...
„Koupil, v Habrech na Havlíčkobrodsku. Mám to tam rád. Projekt už se rýsuje, za takové tři roky už by dům měl stát.“
Jste tak ambiciózní. Nemáte potíže s kolegy z branže?
„Víte, řídím se rčením: Přej a bude ti přáno. Tomu, kdo mě nepodrazí, rád pomůžu. S videozáznamem, nebo s informacemi o hráčích. Když budu mluvit o staré gardě, tak mám výborné vztahy s Uličným, Ciprem, Tobiášem, s Kotrbou. Víťovi Lavičkovi pošlu esemesku, protože něco dokázal. Jenom trenér totiž ví, jak těžký je tohle džob.“
Kdo vás pak podrazil?
„Řeknu to jinak. Kdysi jsem byl po vzájemných zápasech smutný z Jarabinského. Ale to už je pryč...“
V sobotu hraje Olomouc s Libercem, ten konečně vyhrál a jde psychicky nahoru. Budete to mít o to těžší?
„Psychika, to je taková ta vaše novinářská finta! O žádnou psychiku nejde. Já jsem v tomhle asi dost tvrdý. Tvrdím, že fotbal je svobodné povolání. Kdo na to nemá, ten ať ho nedělá. My prostě nesmíme v zápase nic podcenit, musíme pracovat a v útoku přidat góly.“
