David Výborný:Zlato? Nebuďme velkohubí...

Už je na rekordním jedenáctém mistrovství světa. Ale takový zápas, jaký ho čeká dnes odpoledne (ČT2, 15.15), ještě nehrál. DAVID VÝBORNÝ (30), kapitán hokejového nároďáku. A proti němu otec František, kouč Slovinska. Jaké to bude? „Jako každej jinej zápas. Akorát že na střídačce bude stát táta. Samozřejmě ten zápas musíme vyhrát,“ tvrdí Výborný v rozhovoru pro Nedělní Aha! A mluví nejen o tom. Také o olympiádě v Turíně. O svých rekordech v reprezentaci. Nebo o zmlsaných fanoušcích.

Davide, hodně lidí se vás ptá na souboj s otcem?
„Pár známých se mě zeptalo. Ale my to opravdu nijak zvlášť neprožíváme. Ani mezi kamarády, ani doma.“

Vy jste proti němu hrál jen jednou v životě – při výluce, když jste byl ve Spartě a on trénoval v Pardubicích...
„A dneska to bude stejný. Akorát na reprezentační úrovni. Vnímám, že na tý střídačce stojí. Ale to je všechno, víc to neprožívám.“

Umíte se proti sobě vyhecovat?
(směje se) „Asi ne... Už jsme starší. Možná před lety to mohlo být jiný. Ale teď už ne.“

On říkal, že vás před zápasem pozve na kafe...
„Tak to zase zajdu rád.“ (usmívá se)

Co pro vás bylo hlavním impulsem k tomu, abyste kývnul k účasti na jedenáctém mistrovství?
„Šance, že si zahraju na mistrovství. Je to sice pojedenácté, ale pořád to je mistrovství světa. Nemělo by se odmítat. Když je člověk zdravej a má výkonnost, měl by jet.“

Jste ale jedna z mála výjimek – vy jste kývnul, ale dalších 30 hráčů odmítlo. Tušíte, proč?
„Nevím... To není otázka pro mě.“

Nevyvolává to ve vás žádnou pochybnost?
„Ne. Vědělo se, že starší kluci ze zlaté generace skončili. A že odmítli i mladí hráči? Nevím, opravdu... Třeba v zámoří čekají na nový kontrakt a nechtějí riskovat…“

Tak rozežeňte ty pochybnosti: opravdu se na olympiádě nic nestalo?
„Nemyslím si, že by tam byl nějakej velkej problém. A jestli někdo něco měl... To se musíte zeptat jiných. Zavládla tady zbytečná hysterie, pořád se to řešilo... Kdyby nám někdo před turnajem řekl, že přivezeme bronz, všichni by to brali. Ale fanoušci jsou zmlsaní, nic než zlato jim nevoní...“

Zkuste porovnat tento tým s loňským z Vídně. Mají vůbec něco společného?
„Loni jsme měli jeden z nejlepších mančaftů vůbec. Letos je to šance pro nový hráče. Což nese jinou výhodu: nikdo od nás nic nečeká. Můžeme hrát uvolněně. Nejsme žádní favoriti.“

Pamatujete takhle rozpačitou náladu před mistrovstvím světa? Vždyť jen výsledky z přípravy: co zápas, to prohra...
„Lidi z venku si můžou říkat, co chtějí. Ale tu atmosféru si musíme udělat my hráči v týmu. Na nikom jiným nezáleží. Jen na nás.“

Lze odhadnout, jaké tohle mistrovství světa bude?
„Uvidíme. Máme za sebou těžký začátek s Lotyšskem, čekají nás Slovinci a Finové. Nejdůležitější stejně zase bude čtvrtfinále, jeden zápas, který rozhodne o úspěchu a neúspěchu.“

Úspěchem tedy bude postup do semifinále? Nebo jen obhajoba zlata?
„Úspěchem bude medaile. Jakákoliv. Nikdy jsme přece neříkali, že jedeme obhájit zlato. Ani při zlatým hattricku. Takhle velkohubí nejsme.“

Jak může mistrovství ovlivnit, že se hraje v takhle pozdním termínu?
„Snad nijak. Pro všechny to bude stejný. V Rize mají novou halu, budou se chtít ukázat. Proto předpokládám, že by neměl být problém ani s ledem.“

Vzpomenete si, kdy jste hrál naposledy takhle pozdě?
„Nikdy.“

Krátce před mistrovstvím jste dosáhl mety 200 odehraných zápasů v reprezentaci. Je to pro vás významný milník?
„Je to hezký kulatý číslo. Člověk si uvědomí, že už mu je nějakej pátek. A že něco odehrál. Měl jsem štěstí, celou dobu jsem byl zdravej. Snad k tomu ještě v budoucnu nějakej zápas přidám...“

Na kolik let v reprezentaci se ještě cítíte?
„Je to o chuti, o zdraví. Uvidíme. Může to být poslední mistrovství. Ale taky můžu mít před sebou další tři čtyři.“

Ještě ke statistikám: do rekordů Martina Procházky (27 gólů a 55 bodů na MS) vám chybějí čtyři góly a osm bodů. Je to velká motivace?
„Já tahle čísla vůbec nesleduju. Tuhle jsem někde četl, že jsem dal v nároďáku čtyřicátej gól. Ale to je tak všechno, co vím.“

Také jste na mistrovství světa nikdy nepronikl do All Star teamu.
„Jednou jsem byl blízko. V Petrohradu. Hrál jsem s Jirkou Dopitou a nasbíral deset bodů. Ale nakonec tam dali Slováka Šatana. To je pravý křídlo jako já. Navíc to bodování vyhrál. Ale nevadí mi to, není to můj cíl.“

Jak často se chodíte dívat na zlaté medaile?
(zakoulí očima) „Jéžišmarjá, neviděl jsem je hrozně dlouho. Vlastně naposledy loni, když jsme přijeli z mistrovství. Ke čtyřem jsem přidal pátou a zavřel je do šuplíku. Na to bude čas, až skončím s hokejem. Někam si je určitě vystavím...“

Může konkurence olympijského turnaje snižovat váhu mistrovství světa?
„Olympiáda má větší zvuk než mistrovství, hráli na ní nejlepší hráči. Kdežto teď nemáme problémy s nominací jenom my, ale i Švédi, Finové nebo Rusové. Záleží, jak se bude hrát. Když se bude vyhrávat, lidi to do hospod, k televizím a na náměstí zase přiláká.“