Milan Hnilička: Jako v zimní pohádce
LIBEREC – Můžete hartusit, že kdykoliv přijedete do Liberce, prší tam. A budete mít téměř pravdu. Určitě se ale nespletete, když Liberec nazvete střediskem zimních sportů. Na tamních sjezdovkách a běžeckých stopách můžete při troše štěstí potkat i hokejisty libereckých Bílých Tygrů. Třeba gólmana MILANA HNILIČKU (34), který se dokonce chystá na lyžařské mistrovství světa.
Do Liberce se přestěhoval před třemi roky. A změna mu vyloženě sedla. „Je to dost sportovní město. A v okolí mám i několik golfových hřišť, což mám rád,“ vykládá. Ale když zima pokryje greeny sněhem, taky se nezlobí. Opráší lyže – a hurá do kopců! „Tady jsou hory doslova za humny,“ pochvaluje si. Má to ale pár háčků. Musí být sníh, což se prý letos nestalo. A hokejistům navíc brání v zimních radovánkách i zákaz od klubu. „Máme v kontraktu, že na sjezdovky nesmíme, takže víceméně chodím s holkama (3,5letou Adélkou a 6letou Bárou – pozn. aut.). Stoupnu si pod kopec a dám si svařák. Jelikož ale lyžuju rád, někdy si taky opatrně sjedu,“ přiznává. Když může, vyrazí s rodinou do Bedřichova, občas to prostřídá s Ještědem. „Je tu nová lanovka, ještě jsem ji nevyzkoušel,“ prohodí.
Jeho disciplínou se díky Liberci pomalu stávají běžky. „Měli jsme je jako součást hokejovýho soustředění. To bylo fajn. Jedny jsem si pořídil,“ říká. Jizerky jsou pro běžkaře jako ušité a Hnilička to jen potvrzuje. „Na Bedřichově jsou exkluzivní stezky. Když tam jdeme, je to jako v pohádce,“ rozplývá se. To teprve vychutnává tu přírodu kolem Liberce, kterou může většinou jen tušit. „Je to hrozně příjemný.“
Možná i proto loni kývl na nabídku, kterou pomáhal přírodu šetřit. „Oslovili mě z místního rádia. Ve spotu jsem nabádal lidi, ať tříděj odpad. Podle mě je to důležitý, já to dělám automaticky,“ líčí brankář.
Jeho aktivní přístup možná ze všech lidí v kraji nejvíc vítají organizátoři mistrovství světa v klasickém lyžování, které Liberec zkraje příštího roku uspořádá. A Hnilička chce být u toho, i když bez běžek jen jako divák. „To si rozhodně nenechám ujít. Ale že bych kvůli lístkům volal Katce Neumannové, to ne. Ona má svejch starostí dost,“ směje se.
Sám má starosti o to, jak si v nové hokejové sezoně povede jeho Liberec. „Odešli nám dva hráči, kteří nám budou určitě chybět: Lubo Vaic s Potkanem (Andrejem Podkonickým),“ vysvětluje. Taky zranění pročesala kádr, nejhůř dopadl Václav Pletka, jenž bude kvůli zranění středního křížového vazu chybět až do konce listopadu. „Nemáme zase tak širokej kádr, aby nás to neovlivnilo,“ obává se. S týmem se navíc teprve sžívá nový kouč Dušan Gregor, který vystřídal Josefa Palečka. „Je energičtější a o něco hlučnější. Ale jestli to bude potřeba, to ukáže až sezona,“ vtipkuje Hnilička.
Mlha přede mnou,mlha za mnou
Jako by se vyvalila mlha z Krakonošových sýpek v sousedních Krkonoších! Je sice uprostřed léta, ale na Ještěd lépe než kdokoli jiný zapadá Milan Hnilička s lyžemi přes rameno, které si tam hodil kvůli focení. Viditelnost nula, teploměr ukazuje jen o pár stupňů víc. „Vždycky, co jsem tu byl, hrozně foukalo. Ale vidět tu někdy je,“ usmívá se brankář.
Na Ještěd čas od času zajede s rodinou na oběd. „Holky mají rády zdejší svíčkovou,“ odhaluje důvod dlouhých, strmých poutí. Mezitím se zdola přivalí další poryv husté mlhy. Vyfotit Ještěd, jak se vypíná za hokejovým gólmanem: nemožné. Pět minut, deset minut, pořád nic. „Ségry manžel je fotograf. Mám pro to pochopení,“ usmívá se Hnilička, když dokola pózuje s lyžemi. Když foukne… a na televizní vysílač náhle udeří paprsek slunce. Cvak, cvak, spoušť foťáku jede naplno. Pět, deset vteřin. Pak se zase Ještěd na hodiny ponoří do mlhy...
