Piloti vozů formule 1: Hrome, kdo se má v tom volantu vyznat?
Řekneli se volant, představí si většina z nás klasický »koláč«, kterým udáváme směr jízdy. Někdy na něm bývá připevněn klakson, poměrně často airbag. Ve světě formule 1 je ale všechno jinak, na volantu má řidič spoustu tlačítek a páček.
Vzhledem k vysokým rychlostem, kterých vozy dosahují a obrovskému přetížení nemá totiž pilot čas se mordovat s řadící pákou a hledat na přístrojové desce kdejaké tlačítko. Sundat ruce z volantu by v rychlosti okolo 300 km/h mohlo stát závodníka život. Veškeré ovládací prvky svého automobilu proto musí mít doslova na dosah prstů…
Volant závodního monopostu má přibližně tvar obdélníku, nebo ležaté osmičky, aby byla reakce při změně směru jízdy co nejrychlejší. Aby ne, když o vítězství v závodu mohou rozhodovat setiny sekundy. Funkce, které volant nabízí, jsou u většiny vozů v podstatě stejné. Každý pilot má ale rozložení tlačítek ušité přímo na míru, podle svých požadavků a zvyklostí. Pro výrobu volantu je důležitá také délka pilotových palců, které musí dosáhnout pohodlně na všechny důležité ovládací prvky.
Prokluzy, omezovače a občerstvení pro pilota
Přestože jsou vozy formule 1 technologicky velmi složité, ovládání musí být co nejjednodušší, aby jakýkoliv manévr mohl být proveden během vteřiny. Volant na první pohled vypadá jako dětská hračka s velkými a barevně výraznými tlačítky, ale i to má svůj důvod. Kdyby byla všechna tlačítka stejně barevná a velká, trvalo by pilotově mozku mnohem déle, než by si uvědomil, co má právě zmáčknout. Kromě funkcí důležitých pro samotnou jízdu, jako je například nastavení řízení prokluzu (ovlivňuje chování vozu při rozjezdu a v zatáčkách), nebo přepnutí k maximálním otáčkám motoru, se zde nacházejí tlačítka, která jsou povinná vzhledem k pravidlům, například signalizace příjezdu do boxů a omezovač rychlosti nutný pro příjezdovou uličku k boxům. Specialitou, která sice nemá na samotnou jízdu přímý vliv, ale pro pilota je nezbytná, je ovládání přívodu tekutin. Do přilby je zavedena hadička, kterou si závodník během závodu může do úst načerpat iontový nápoj. Člověk by řekl, že sedět v autě a kroutit volantem není nic fyzicky namáhavého. I to je velice důležité! Tělo je při obrovských rychlostech a neustálé nutnosti být ve střehu vystaveno vysokému fyzickému i psychickému zatížení. Piloti tak během hodinového závodu někdy shodí i pár kilo. Tělo je dehydrované a potřebuje být neustále zásobováno tekutinami.
Dva prsty k řazení stačí
Zapomeňte na rychlostní páku! Pilot nemá čas a vzhledem k obrovskému přetížení ani dost síly na to, aby neustále natahoval ruku někam vedle sedačky a řadil tak, jak jsme na to zvyklí z našich aut. Na každé straně je proto pod volantem malé »pádýlko«. Pravou rukou se řadí směrem nahoru, levou se podřazuje. Podřadit ze čtyřky třeba na jedničku jde tak rychle, že normální motorista ani nestihne zaznamenat změnu. Navíc pilot stále drží volant a nehrozí tak, že ztratí vládu nad svým monopostem. Spojka je také pod volantem, závodník musí mít tedy velmi rychlé a silné prsty. Zatímco řazení na volantu se stále častěji objevuje i ve sportovních vozech, které si můžeme běžně koupit (pokud tedy na ně máme), spojka na volantu zatím běžná není. Mimochodem, zacházet s volantem a rychle reagovat na pokyny inženýrů z boxů se musí řidiči pilně učit a později stále trénovat. Aby ne, vždyť na tomhle umění závisí výsledek závodu i jejich život!
