Pavel Horváth: Pekelný anděl?

Má parádní motorku, ale zatím nebyl dál, než na návsi

Loni dostal parádní motorku, čtyřstovku kawasaki, jenže na ní ujel všeho všudy pět kilometrů. Bude si teprve dělat řidičák, ale moc se na to těší. Až vyrazí jihočeskou krajinou mezi rybníky…

Jak jste k té motorce vlastně přišel?
„Dostal jsem ji jako cenu pro nejlepšího hráče zápasu v japonské lize. Sponzorem zápasu byla zrovna firma Kawasaki, tak mi dotlačili tenhle parádní stroj. Vyhráli jsme tehdy 3:1 a já dal dva góly. Ale měl jsem kliku, že cenu dávala zrovna firma na motorky.“

Jiní sponzoři dávali hlouposti?
„Spíš věci, který by mě tak nepotěšily. Jedním ze sponzorů byl třeba taky výrobce nějakýho korejskýho jídla. Hodně pálivýho jídla. A to já nemusím, takže jejich cena, konzumace v jejich restauraci v hodnotě sto tisíc jenů (téměř 20 tisíc korun), by mi radost určitě neudělala.“

Máte krásně červenou mašinu. Mohl jste si vybrat?
„Je spíš rudá. To je barva Visselu Kóbe, kde jsem hrál. A teď se mi to skvěle hodí, protože ve Spartě to máme stejný. Mašina je v klubových barvách. Je sparťanská!“

Dojedete na ní do Ligy mistrů?
„Tak na to bych nespoléhal, musíme se spolehnout výhradně na jízdu na trávníku. Já totiž nemám papíry. Ještě bych to někde položil. Ne, ne, jízda do Ligy mistrů musí být větší jistota.“

Je vidět, že se o svého miláčka staráte. Blyští se jako by ji zrovna vyvezli z fabriky.
„Aby ne, vždyť jsem na ni ještě pořádně nejezdil. Nablýskaná přijela z Japonska. Přivezli ji v kontejneru, pečlivě zabalenou až k nám na chalupu.“

Jezdíte vůbec někam?
„Jen okolo stodoly, abych motorku nastartoval a protáhl pár metrů po cestě. Nemám ty papíry, jak jsem říkal, dál než na náves nemůžu.“

Budete si je dělat? Nebo jako správný vesnický frajer nasednete i bez řidičáku a hurá na zábavu…
„To bych si nedovolil. Mám pokoru. Papíry dělat budu, ale až za rok. Už se na to těším. Letos v létě jsem to nestihl, byl jsem na operaci s pusou, neměl jsem na to myšlenky, ani náladu.“

Jezdí takových strojů po Japonsku hodně?
„Docela jo, ale mnohem víc vidíte na ulici skútry nejrůznějších druhů a velikostí. Tím jsou Japonci posedlí a v přeplněných ulicích je to nejlepší možnost rychlé dopravy.“

Vy byste na skútru nejezdil?
„Ale jezdil, mohl jsem si ho i vybrat místo motorky. Jenže já to nepotřebuju jako dopravní prostředek, pro mě je mašina spíš atraktivním zpestřením volného času. Je to o zábavě, o pěkném pocitu. Motorka, to už má nějaký zvuk, má to úroveň. Skútr by na nějaký emocionální požitek z jízdy asi nebyl to pravý.“

Jezdíval jste na něčem jako kluk?
„Jezdil jsem na fichtlovi, to jsem drandil, ale jinak nejsem velký jezdec. Babeta by mě ještě tak poslouchala, možná simson.“

Sledujete motorky?
„Náhodně, když se jede závod a je to v televizi, kouknu na to. Byli jsme ve Španělsku se Spartou a tam jsme se byli podívat na okruhu, viděli jak to chodí v zákulisí, to se mi líbilo.“

Máte svého favorita?
„Tak Valentino Rossi je úplná extratřída. Ale fandím spíš našim klukům. Lukáši Peškovi, Abrahámovi, bráchům Smržům.“

Znáte motorkáře z řad fotbalistů?
„Z řad fotbalistů snad jen Karla Radu, to je zkušený motorkář. A z kamarádů ještě Tomáš Krulich z Kabátů a advokát Julius Kramarič, který se pohybuje i ve fotbale. Ten má harleye.“

Líbilo by se vám bublat na harleyi po jižních Čechách a kochat se?
„No to stoprocentně. Už se těším, až se dostanu dál od stodoly. Klidná jízda se mi zamlouvá víc než se hnát jako raketa po silnici dvoustovkou. Mám se moc rád. Takže Harley Davidson a já rozvalený za jeho řídítky, to si umím představit docela dobře.“

To je moje žihadlo...

Bacha na zapařený zadek, varoval Jan Rezek

JINDŘICHŮV HRADEC – Stodolou zaburácel silný motor, ještě chvíli hřměl, ale pak Pavel Horváth stáhl ruku z plynu a stroj lehce bublal, předl, jeho klokotání znělo i na jihočeském statku příjemně, že vůbec nerušilo. Pak Horvi motor típnul a vytlačil ten skvost na dvůr. „Rézo, pomoz mi, je těžká jako kráva. Ať mi nesletí na nohu,“ houknul zadýchaně na spoluhráče ze Sparty. Hbitý útočník přiskočil a společně vystrkali mašinu na trávník dvorku. Zaleskla se na sluníčku, chromované díly decentně ladily s temně rudou barvou. Elegantní dáma. „Tak to je ten můj drahocenný kousek,“ pravil pyšně majitel. Nedávno mu ji dovezli. Z Japonska, kde strávil víc než dvě sezony. Špeditérská firma ji doručila opatrněji než míšeňský porcelán. Zapasovali ji do kontejneru mezi palety, zasypali pilinami a na bednu nalepili: Křehké!. „Ještě má sedlo zabalený v igelitu,“ upozornil Rezek. „Ať si nezapaříš zadek, Horvi,“ dodal škodolibě. Pár snímků a už ji oba kamarádi tlačili zase dovnitř. Pěkně uklidit do stodoly, aby se neškrábla.

Čtyřstovka kawasaki, poměrně divoký žihadlo. „Nezdá se to, je docela nadupaná. Než na ní začnu pořádně jezdit, musím trénovat tak na dvěstěpadesátce. Nejsem totiž blázen do rychlosti,“ povídal budoucí motorkář. „Musíš se ještě vybavit. Chybí ti kožené kalhoty, ocvočkovaná bunda a třásně na řídítka. Nemáš ani helmu a vysoké okované boty,“ vypočítal Honza Rezek. Měl kliku, že se Horvi nemohl ohnat. Držel řídítka a bál se, že mu mašina spadne…

Autor: Michal CHYTIL
Foto Aha! – Denisa Hamerníková