> Před 5 lety dal přednost Slavii před 850 000 dolary
> Vděk? Za rok ho vyměnili do Plzně za Dudu
> Chuť si spravil dvěma tituly ve Finsku
> Vrátí se do Oulu, nebo do pražské Sparty?

Po bouračce už si motorku nepořídil, a auto koupil velké, rodinné. „Vyhovuje mi to,“ usmívá se. Jen jednou zvážní, když přijde řeč na jeho vyhazov ze Slavie. Z klubu, kvůli kterému odmítl jednocestnou smlouvu za 850 000 dolarů (18,7 mil. Kč). Teď přemýšlí, kde pokračovat. Možná se vrátí do Oulu, nebo si plácne třeba se Spartou.

Skončil jste v Oulu? Není možnost návratu?
„Je. Minulý pátek přijel z Finska manažer, dovezl vítězné prsteny. A hned se ptal, jestli bych se vrátil. Odkázal jsem ho na agenta Jirku Hamala. Kdybych měl jít do zahraničí, tak jedině tam.“

A co Sparta, přišla seriózní nabídka?
„Přišla. Ještě si nerozumíme ve financích, ale to tak bývá. Já jsem s Petrem Břízou (manažer Sparty) mluvil během sezony. A Spartu bych jednoznačně upřednostnil před ostatními. Uvidíme.“

Co Slavia?
„Ta ne!“

Ještě je ve vás křivda, protože vás poslali do Plzně?
„Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. A Slavia, jak sleduju rozprodej hráčů, má svých problémů dost.“

A co reprezentace, nikdo se neozývá?
„Když se trenér Hadamczik chopil žezla, tak jsme se o tom dvakrát bavili. Musel jsem odmítnout. Poprvé měla Markéta každým dnem rodit, podruhé mi ten den, co mi volal, zlomili ruku. Mám tam pět šroubů a destičku.“

Viktore, vás v roce 2001 draftoval Montreal. Nechtěl jste vyzkoušet NHL?
„To je další důvod, kterej z dob Slavie nemůžu skousnout. Já měl na stole jednocestnou smlouvu na 850 000 dolarů. Jen podepsat. Tehdy mě Vláďa Růžička s panem Tvrdým ukecávali. Obden mi volali na Korsiku, kde jsme byli na dovolené. Já před tím podepsal na čtyři roky a nechtěl je v tom nechat. Oni mi pomohli, když jsem se trápil v Třinci. Člověk nemůže jen brát, musí také vracet. Tak jsem do Montrealu vzkázal, že nejdu. Vůbec to nemohli pochopit.“

Jenže, za chvíli jste se poroučel...
„Rok se sešel s rokem. Něco jsem tušil, na nároďáku se Vláďa zamiloval do Dudy. Říkal jsem si, že ho bude chtít do Slavie. Ale nenapadlo mě, že za mě. Nedokázal jsem to pochopit. Kdybych s Růžou nehrál, kdyby mě nezval. Ví, že rozjezdy mám pomalejší. Mrzí mě, že mi neřekl přímo: Hele, chci Dudu a Plzeň chce jen tebe.“

Mluvíte spolu?
„Bavíme se. Já ho respektuji. Dokázal v hokeji spoustu věcí, ale už nikdy k němu nebudu mít takový vztah, jaký jsem měl.“

Vraťme se do Finska. Jde o zemi tisíce jezer. Vyrážel jste na ryby?
„Prut mám, ale nejsem žádnej velkej rybář. Synovi se to líbilo, takže jsme občas zašli. Jenže, když chcete rybu chytnout, musíte ji zaseknout na háček. A to nemohl Honzík rozdejchat. On je hrozně hodnej, já nemůžu doma ani zabít mouchu.“

Rybář tedy nejste, zato máte rád zbraně. Nebo už to není pravda?
„Ale je, zbraně mám. Dvě pistole, samonabíjecí brokovnici a ještě jsem si doobjednal vojenskou kulovnici. S brokovnicí chodím na asfaltové holuby. Zbraně mám proto, že se mi líbí.“

Střílíte víc góly, nebo spíš trefujete holuby?
„Poslední dobou jsem podstatně lepší na střelnici.“ (smích)

Vaší další vášní byly motorky.
„Ta, na které jsem boural, byla tak akorát do šrotu. A další jsem si nepořizoval. Zařekl jsem se. Maximálně si koupím skútra. To samé mám i s autem. Dřív jsem hlídal, za jak dlouho kam dojedu. Teď jezdím v klidu.“

To je ale velká proměna.
„Je. Člověk zraje. Co naženu cestou do Jihlavy? Pět minut? To mi za risk nestojí. Mám to, co jsem si nikdy nedokázal představit. Forda Galaxy, velké rodinné auto. Naložím do něj rodinu, kočár i psa.“

Máte dvě děti, jedenáctiletého Honzu a dvouletou Natálku. V letech, když se narodily, jste slavil úspěch.
„Také jsem o tom přemýšlel. Když se narodil Honzík, získal jsem první titul mistra světa. A když se narodila Natálka, tak první titul s Oulu.“

Letos jste znovu vyhráli, a nic?
(smích) „Je vidět, že se může zadařit i v roce, kdy se nám nenarodí žádný potomek.“

Finsko českýma očima - Pokuty za všechno!

PRAHA – Na Finsko si Viktor Ujčík rychle zvyknul. Tedy, až na věčné pokuty. V týmu Kärpät Oulu se dávaly za všechno.
„Třeba rozhodčí neodpískali jasný faul na nás a my dostali gól. Dostal jsem se blízko k rozhodčímu a zatleskal. Hned jsem šel ven a do klubové kasy pak zaplatil 50 eur. Tleskat někomu za takové peníze,“ kroutí hlavou. A to nebylo všechno. Stačilo neuklidit flašku na pití, pantofle. „Věci nechali na místě, akorát na ně dali papírek, na kterém bylo napsáno 20 e. V den zápasu se pokuty dublovaly. Pondělky a pát-ky se před tréninkem vážilo, kdo si nenapsal do tabulky svou cifru, zaplatil 10 eur,“ směje se.

Patřil mezi ty, co nejvíc platili. „S tou mojí hlavou... Pak jsem měl napsaný ve skříňce: Zvaž se, vole!“ S krajanem Michalem Brošem se domluvili, Viktor hlídal pondělí, Michal pátek. „Občas jsem někomu připomenul, že se nezvážil. A myslíte, že mi to příště připomněli? Ani nápad, a ještě z toho měli radost.“

Finština: Znám hokejové záležitosti, základní obraty typu já jsem, ty jsi. A pak samozřejmě nadávky. Ve finštině vyvedou soupeře víc nadávky z míry než v angličtině. Česky jsem mluvil jen na kluky od nás.

Finská vodka: Občas se to pilo. Nejoblíbenější ovšem bylo pití kosu battery. Battery je energetický nápoj a kosu je jejich vodka, koskenkorva. Do velkého válce s pípou se nalil litr vodky a zbytek se dolil energetickým nápojem. Tak jsme zapíjeli v prosinci Brošákovu dceru. Jestli Finové něco umí, tak slavit.

Finská sauna: Protože mám problémy s křečema, odchází mi asi víc soli z těla, tak jsem ji tolik nemusel. V kabině byla velká sauna, já si dával jednu rundu, spíš jsem chodil na masáže.

Finské noci: V zimě tam není skoro žádné světlo. V kabině dokonce jsou speciální lampy, které imitují denní světlo. V prosinci, lednu bývalo tři hodiny vidět, tímhle to simulovali.

Finské houby: Manželka je zapálenější houbařka. Za dobu, kdy já najdu půl košíku, ona nasbírá dva. Říkám jí, že nemá žádnej systém. Já najdu hřib a začnu ho obcházet, jestli nemá bratříčky. Ona jde jinam a najde jich dvacet. Kolikrát jsme šli jen s dětmi na procházku, jenže když vidíte třiceticentimetrové praváky, tak si řeknete: dobře, tebe vezmu. A za chvíli je koš pod kočárkem narvaný.

Autor: Jan Uhlík
Foto Aha! – Denisa Hamerníková