Žlutá pro Řepu? Ani náhodou…

Na hřišti nespoutaný živel, obávaný desperát ze Sparty. Impulsivní fotbalista Tomáš Řepka je ale v civilu kliďas, pozorný táta i manžel. Spíš ukecaný a otevřený, kamarádský. Říká to o něm jeho manželka Renata. Manželé Řepkovi přijali pozvání na kávu, povídali o fotbale i domácnosti, vztazích. I o tom, jak se poznali.

Zlý muž »Řepa« je po odchodu z hřiště jako vyměněný. Nezlobí, nehádá se a nikomu nenadává, prostředníky nevztyčuje. „V civilním životě je kliďas. U nás doma je mírný a trpělivý on. Spíš já jsem ta prudší povaha,“ povídá sympatická paní Renata. Svého chotě prý na uzdě držet nemusí, toho divočáka z ligových trávníků u nich doma nehledejte.

To spíš šestiletý Tomasso je slyšet. Fandí u televize, nosí dres a zamiloval si fotbal. „Malej Řepa je klasik. Chci, aby byl dobrým pokračovalem jména a všem zatápěl. Soupeři, rozhodčím, novinářům. Bude ještě větší prevít,“ směje se Tomáš. Synka zrovna odvedl do školky. „Ne, ne, snad bude větší diplomat,“ přeje si prosebně Renata. „To nemůže být, když je po mně,“ kontruje škodolibě hlava rodiny.

Renata se však nedá: „Já bych si přála, aby byl útočník. Dávají góly, jsou víc vidět, jsou slavní. Fotbal, to jsou přece góly. Tomáš jim zabraňuje, a když pak nějaký dostane, mluví se o tom dlouho.“ Pyšný otec jen kroutí hlavou. Chce mít doma tvrďáka. Jak je on.

Řepka junior naposledy dával gól, jeho tým vyhrál turnaj v Ústí. Dostali medaili… A Tomasso ještě od mámy žlutý dres jako má Ronaldinho. „Spontánně oslavuje góly. Musí být útočník. Malej ani nevěděl, že táta hrával za nároďák. To mu řekli kamarádi z fotbalu. Strašně se divil,“ vypráví Renata. Jenže u Řepkových je nároďák uzavřená kapitola a nemluví se o něm. „Já povídám, Tomášku, kdyby neměl tatínek tak proříznutou pusu, tak ještě dneska za ten nároďák třeba hraje.“

Diskuse se točí okolo Tomášových excesů a výpadů vůči protihráčům i sudím. Jde z něj strach, i když jeho manželka tvrdí, že se nikdo nemusí bát. „Jak rychle se vytočí, tak rychle vychladne.“ On jako ligový vztekloun vše uvádí na pravou míru. „Neměl bych to říkat. Ale je to maska, vytočím se, ale pak couvám. K fotbalu patří i mimika, gesta, verbální útoky. To dělá každý, jen na někom je to víc vidět. Ale mám to rád, fotbal je divadlo, to je scéna pro lidi, pro hráče.“ Hájí se, že na leklé ryby lidi nechodí. „Až skončím, budete těžko hledat takovýho druhýho blázna, co tam udělá divadlo.“ Má pravdu, šílence jeho kalibru jen tak nenajdete. „Ale jen ať se sudí bojí. Ať vidí, že se jen tak řezat nenechám.“

Renata by mu ale doma žlutou kartu nikdy nedala. Doma je prý bez faulů a emocí, klidný a zodpovědný hráč. Možná malinko upovídaný... „Typický Moravák. Ale za tohle se žluté nedávají,“ směje se Renata Řepková.